S držením zbraní souhlasím. Ono totiž většina loupežnách přepadení a teroristických útoků se děje nelegálně drženými zbraněmi.

Mohu přidat vlastní zkušenost v UL před cca 14 lety(dnes naštěstí bydlím v cizině) :

Bydlel jsem na svobodárně(vím, teď se tomu tak neříká) a byl jsem jeden čas nemocný s vysokou horečkou. Doktor mi předepsal antibiotika a vitamíny. Jel jsem tedy do Carefour a poté, co jsem si koupil ta antibiotika, chtěl jsem si koupit i nějaké citrusy kvůli vitamínům. Při procházení se mi zatočila hlava a podvědomě jsem si dřepl, abych při případném omdlení nespadl tvrdě hlavou na podlahu. Poté, co jsem se začal probírat, jsem viděl plno lidí, kteří mě obkračovali a ani jediný z nich, ale opravdu ani jediný z nich se na mne ani nepodíval. Co však bylo horší, že i mladé holky, které na kolečkových bruslích doplňovali zboží do regálů, mě přeskakovali. Jedná maminka s dítětem se nade mnou sklonila, ale jenom proto, aby si mohla vzít nějaký časopis(omdlel jsem mezi regály s časopisy a jiným zbožím. Také mi nevěnovala jediný pohled. Chvíli mi trvalo než jsem mohl vstát. Po pár minutách jsem byl schopen pomalu vstát. Ale na tento okamžik NIKDY nezapomenu. Cítil jsem se jako vzduch během těch dlouhých minut. Tady v Izraeli, pokud někdo jenom upadne na ulici, ne jeden, ale všichni, kteří u toho čirou náhodou byli, se snaží pomoci až si navzájem pletou. V Austrálii je to podobné. Žil jsem v Melbourne a jednou pozemní metro zabrzdilo docela prudce, že jeden mladý cestující spadl na zem a na čele si poškodil kůži. Ostatní cestující se snažili na další zastávce volat strojvedoucího toho metra. Jedná slečna dokonce toho zraněného chlápka vzala do náruče a jako malého se ho snažila utěšit, přestože mu nic celkem nebylo. Jen z jeho tváře jsem poznal, že je v rozpacích. I jeden mladý Čech, co z Česka přijel na kole po vlastní ose do Izraele mi vyprávěl, jak jsou Češi I v cizině na sebe hnusní. Prý kdejaký Turek je mnohem vstřícnější než Čech. Celkově jsem na Česko hrdý, ovšem toto je největší hnisavá rána Čechů(samozřejmě ne úplně všech).

Nejsem rodilá Češka a čechy dost často kritizuji, ale toto bych jim zas tak nevyčítala. Je to stejné zhruba jako jinde ve světě. I v zahraničí Vám ne všude pomohou. Možná záleží na souhře okolností, místo a čas. Můj tchán měl zdravotní kolaps v Praze někdy časně odpoledne a hned se našli lidi co mu pomohli a zavolali záchranku. Naproti tomu já jsem jednou jela asi v půl jedné ráno Prahou a na jednom sídlišti ležel na silnici muž. Nikde nikdo a řeknu Vám, že jsem měla strach z auta vystoupit. Naštěstí jsem si posléze všimla, že asi 500m dál je hlídka policie a tak jsem dojela k nim a o muži jim řekla. Nakonec se ukázalo, že to byl opilý bezdomovec.

Dobrý den paní Palečková, rozdávat zbraně až pak bych nedoporučoval, oni ti eticky a fyzicky vychovaní s prázdnýma rukama proti těm nevychovaným (co do naší země nepochybně také přijdou) toho moc nezmohou a ani hlas podobný skřípějící cirkulárce stačit nebude. Jinak teenegerům bych jejich neurvalé zabírání míst starším nevyčítal, tak se to děje stále, trochu je postavit do latě jim neuškodí, to jste udělala dobře. Pokud by je chtěl stavět do latě ze svého místa ten čtyřicetiletý chlápek, už by to tak dobré nebylo, protože on si měl první stoupnout a pustit starého pána sednout. Mezi ním a teenegerem není co se týče nároku na místo žádný rozdíl. A průvodčí, to už je kapitola sama pro sebe, ta jako zástupce dopravce má takové situace řešit, je to její práce stejně jako cvakat lístky, ta by si za to zasloužila se podívat na pracák. Hezký večer přeji.

, díky za článek

Souhlasím a ráda Vaše články čtu