Zameťme si před vlastním prahem!
Sníh v nížinách už dávno zmizel a z bezčasí po zimě se klube jaro. A i když vítr s deštěm ještě dokáže pěkně potrápit, už tak hezky čerstvě voní a láká ven, někam daleko...
A i kdybych náhodou chtěla oslyšet toto volání, nemůžu, musím vyrazit i do deště, psi už čekají. Ale stojí to za to. Třeba za bílozelené trsy sněženek a bledulí, které se už na loukách u řeky prodraly loňskou trávou na světlo boží. A taky za ty zatím nesměle se zelenající stráně a listnaté háje na protější stráni u Řevnic.
Běžíme ještě obcí. Aha, tady postavili další nový dům. Krásný, veliký, hodně prosklený nový dům. Kolem malá zahrádka. Dokonale, do posledního centimetru vymyšlená, vystajlovaná, nikde chybička, všechno tak vkusné a do sebe zapadající. Hned za plotem však s odpuštěním binec jak zákon káže. Na prostoru mezi domem a silnicí vyházené kusy dřev, asi ještě ze stavby. Mezi nimi přiskřípnuté cáry tlustého igelitu. Rozrytá půda, místy ještě zbyly žluté chomáče trávy.
No nic, nemám čas se rozčílit. První bobek tohoto dne je na světě, sbírám nadělení do pytlíku a mířím s celou ekipou k hovňáskovému koši. Ovšem bacha, bacha, hned vedle je veliká hromada, prosím nešlapat. Proč to tam, hernajs, někdo nechá? Dobrá, seberu i to cizí, ale naposled!
Pokračujeme dolu k řece. Maličké chatky na maličkých zahrádkách namačkané jedna na druhou. Úhledné, čisté, pěkné. Geometricky přesné záhonky už připravené k setbě. Za plotem cestička dlážděná velikými kameny. Povlovný svážek k řece. Rády by tam vyrašily první fialky, ale letos to mají trochu ztížené. Na pažitu trůní kdysi bílá pohovka, jež už k posezení vůbec neláká. Tak jestli jsou nějaké ty chudinky přímo pod ní, tento rok mají smůlu. A je otázka, jak to dopadne ty příští, tohle vypadá na konečný stav.
To sněženky a bledule mají větší kliku, mezi starou suchou trávou a odpadem, vyvezeným z těch uklizených zahrádek, se jim daří celkem dobře. Rostou tam utěšené hromady nechtěných kompostů na břehu řeky Berounky. Ze všeho, co pořádný zahrádkář na svém pozemku prostě nestrpí. Možná by se to dalo nějak využít, hloupost, nedá asi a tak to tam zůstane a bude vytvářet hory biologické masy (teda já aspoň myslím, že by to biologická masa mohla být), která pomalu obroste a poněkud změní ráz krajiny.
Míjíme domečky a pak už jsou jen širé louky a pole. Řeka si poklidně teče mezi břehy obrostlými sítím a křovím. Moc úhledně to nevypadá, ale nakonec je to příroda, žijí tam koroptve a bažanti a i zajíci. Rostou tam nádherné smuteční jívy. Jsou tak majestátné, je jim hodně let. Mají mohutné kmeny, povislé větve sklánějí až k vodě. Vzbuzují úctu a tak nevím, koho napadlo opřít o ně dvě staré pneumatiky. A který chytrák je ověsil nějakými špinavými hadry. Asi je to nějaké mejdanové místo. V trávě pod korunou se totiž válejí prázdné lahve od laciného vína.
Poslední pohled na protější břeh. Zvedají se tam už oblé kopce Brd, vesnice a malý kostelíček s lesklou střechou. Idyla jak od Lady. Bohužel je čas a my musíme domů. Plahočíme se lesem, tedy já se plahočím, pejskům vidím jen ocasy a světýlka na zadnicích. Funím do kopce, ale i tak stačím kontrolovat, jak nám tady rostlinstvo zase pokročilo. Břečťan plete hustý koberec dál a dál, na slunných místech ještě trochu sněženek a už se klubou podléšky a fialky. Na pampelišky je ještě brzo. Voňavý vzduch, jarní ptačí namlouvání, dychtivý šustot všude kolem. Jo, a ta kadibudka, kterou sem před měsícem někdo shodil, je tu pořád. A nějaký dobrák ji doplnil ještě o pár zrezivělých kýblů či co to vlastně kdysi bylo, asi aby jí v tom lese nebylo tak smutno.
Zemi máme krásnou, líbeznou. Ale sami jsme pěkná čuňata. Bez prominutí!
Zuzana Palečková
A proč?
Hlídám dva malé vnuky, takže tisíc otázek, začínajících věčným proč, mě za den spolehlivě uondá. Jenže jsem zjistila, že já sama se až nezdravě často ptám taky tak...
Zuzana Palečková
Obyčejný covidový den
Tak jsem se během covidové pandemie zase ochytřila o další termín - adiktologická poradna. Nikdy jsem neuvažovala o využití těchto služeb, ale při shlédnutí posledních zpráv jsem pochopila, že už je možná načase
Zuzana Palečková
Mělo to smysl!
Zachránit se za cenu popření sebe sama anebo umřít v pravdě? Dává to ještě dneska smysl? Ano, dává! Každý národ, který si váží své svobody, si připomíná své mrtvé!
Zuzana Palečková
Balkán? Balkán!
Někdy nad něčím nebo nad někým ohrnujeme nos a vůbec si neuvědomujeme, že to i nám zvoní hrana a že my sami se topíme v tom samém marasmu. Tak bůh s námi se všemi!
Zuzana Palečková
Co by kdyby
Asi nejsem sama, kdo usilovně přemýšlí nad tím, co nás to postihlo a proč. Jestli to náhodou není varování našemu plemeni, že se tu už roztahujeme přespříliš. A jaká bude naše odpověď? Vezmeme rozum do hrsti?
Zuzana Palečková
Zase jsem to zvorala, ale manžel to snad napraví
Doba koronavirová přináší spoustu problémů a těžkostí, mezi ty méně závažné patří přerostlé hřívy obyvatelstva. Naše rodina na to vyzrála, ovšem až na slabší kusy...
Zuzana Palečková
S Čínou na věčné časy
a nikdy jinak! Že vás trochu mrazí? Tak to mě taky. Jako malé mně to vysvětloval táta, jenže teď už to nechápeme ani jeden.
Zuzana Palečková
Až ten koronavínus odejde a karanenta zmizí
Nejsme sami, plácáme se v tom napříč kontinenty. Jen ta rána bývají někdy dost trudná. Avšak když si jeden pěkně popovídá sám se sebou, může se nakonec i zasmát.
Zuzana Palečková
Další volba za námi
Nejsou lidi, zdálo by se, a proto se musí povolat zálohy. Lidi by byli, jen zdravého rozumu se nějak nedostává.
Zuzana Palečková
Je dobře, že existuje naděje
Nikdy mě čistě ženské sedánky nelákaly. Společnost bez mužů? Nic pro mě! A najednou jsem se ocitla na dámské sešlosti a bylo to skvělé. Zejména proto, že dámy pozvaly Pavlu Gomba. A pak se děly věci!
Zuzana Palečková
Asociální demokracie
Vždy jsem si myslela, že sociální demokracie je strana, která by v parlamentu rozhodně být měla, minimálně kvůli vyváženosti. Už si to nemyslím.
Zuzana Palečková
Musí být zle, aby bylo dobře?
Co to v nás je, že se k sobě za krize chováme skvěle a jakmile nastane blahobyt, jsme člověk člověku vlkem?
Zuzana Palečková
Stávkovat měli i rodiče
Školství není jenom věc učitelů a nejde jenom o platy. Jde o nás všechny, o budoucnost naší země. Všechny by nás to mělo zajímat, rodiče, prarodiče, ale i bezdětné. Jenže moc nezajímá.
Zuzana Palečková
Hrana zvoní všem?
Pěkně jsme si pobyt v Montrealu užili. Pohostinné město plné restaurací, barů, všude v ulicích rozjaření lidé, kteří ještě užívají poslední záchvěvy léta než udeří dlouhá krutá zima. Ne všude ve světě však vládne taková pohoda.
Zuzana Palečková
Imperialismus včera a dnes
Někdy se na nás dějiny usmívají, někdy mračí a někdy se řehtají na celé kolo. A teď mám dojem, že se jenom zlomyslně šklebí.
Zuzana Palečková
Filipova starost o vepřové
Stal se zločin! Zrušili vepřín! Sice je to už trochu dýl, celá aféra malinko vyčpěla a produkce vepřového je uspokojivá, leč s čísly lze kouzlit A ti dávno mrtví? Koho ještě dnes zajímají? Avšak ty klesající preference!.
Zuzana Palečková
Měla raději zazpívat
Paní Eva Urbanová, jedna z našich nejznámějších operních div, poskytla Seznamu poměrně obsáhlý rozhovor. Má prý velkou starost o "českou věc" v Národním divadle. Co taková česká věc vlastně obnáší, jsme se však nedozvěděli.
Zuzana Palečková
Pískoviště
To je pořád: "Dej mi tu lopatku!" "Nedám!" "Dej ji sem! Jestli mi jí nedáš, tak s tebou nebudu kamarádit a Evička taky ne!" Jenže Evička klidně s uzurpátorem kamarádí. Je to k vzteku, je to k breku. Nepřipomíná vám to něco?
Zuzana Palečková
Vážená Okurková sezóno!
Taková banální, nudná věc! Tak všední! A přitom známka dobrého zdraví společnosti. Nám se však nedostává, kolikátou sezónu už?
Zuzana Palečková
Půjdu
Moc tomu nerozumím. Před volbami jsem úctyhodná občanka, po jejímž hlasu je sháňka, ale když se mi pak něco nelíbí, jsem pomatená naiva, co věří bludům. Asi nás na Letné bude víc... .
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 159
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 960x