Je dobře, že existuje naděje

9. 02. 2020 19:25:06
Nikdy mě čistě ženské sedánky nelákaly. Společnost bez mužů? Nic pro mě! A najednou jsem se ocitla na dámské sešlosti a bylo to skvělé. Zejména proto, že dámy pozvaly Pavlu Gomba. A pak se děly věci!

Původně jsem chtěla psát o něčem úplně jiném. Myslím, že jsem byla zase na něco pěkně namíchnutá. K tomu předvánoční stres, v naší početné čtyřgenerační multi-kulti rodině jsou Vánoce poměrně dost organizačně náročný proces. Vydalo by to na jeden hodně obsáhlý blog, ale snad někdy jindy, třeba za rok.

A právě v tom prosincovém mumraji jsem potkala paní Lenku Šťastnou, prezidentku organizace Business & Professional Women CR a ta mě pozvala na předvánoční posezení. Upřímně, moc se mi tam nechtělo. Doma práce až nad hlavu a ještě společnost bez mužských? Jenomže na pozvánce mimo jiné stálo, že přijde i Pavla Gomba, ředitelka UNICEF a bude vyprávět o své práci a cestách.

Tak to odvážu zástěru, všeho nechám a směle vyrážím. V hotelové restauraci je už dost účastnic. Podvědomě zatahuji břicho a narovnávám se, připravena čelit konfrontaci s ostatními kráskami. Avšak žádná se nekoná. Jsem tu poprvé, hned u vchodu se mě ujímá ochotná slečna a představuje mě ostatním. Samé úsměvy, moje sousedka u stolu mi hned vysvětluje, jak to tu chodí.

Nevím, čím to je, možná proto, že tu nejsou žádní muži a nás tudíž nic nenutí se předvádět, takže tu vládne příjemná a uvolněná nálada. Ženy se představují, mluví o svých profesích a životech. Hned vedle mě sedí štíhlounká uhrančivá kráska s dlouhými černými vlnitými vlasy. Je napůl Libanonka a napůl Češka, většinu života prožila mimo republiku. Bezchybnou češtinou podmalovanou sotva postřehnutelným přízvukem vypráví o dramatickém dětství v Libanonu, kde zažila i střelbu a bombardování, o svých začátcích v Čechách. Neměla to holka jednoduché, ale usmívá se a čiší z ní odhodlání a víra.

Právničky, headhunterky, kosmetičky, výživové poradkyně, trenérky, farmaceutky, zaměstnankyně i šéfové, samostatné podnikatelky. Osudy, práce, rodiny, vize, naděje. A pak přichází Pavla Gomba.

Je drobná, téměř dívčí. Dlouhé tmavé vlasy a krásný šafránkovský úsměv. Vypráví o své práci. O svých cestách. Tedy spíš necestách. O strašných osudech dětí ve válkou rozvrácených zemích. O mladičké dívence, která byla v jedné rwandské vesnici svědkem znásilnění matky a zmasakrování téměř celé rodiny. Ve vyrabovaném domě zůstala sama s několika přeživšími sourozenci. Musela se o ně postarat, což bylo ovšem mimořádně obtížné, poněvadž v její vesnici zůstalo pouze pár dětí.

Unicef pomohl, takže děti mohly začít chodit i do školy. Pavla se do vsi vrátila až po letech. Dívce už mohlo být kolem sedmnácti let. Odstěhovala se i se sourozenci někam na sever a už má několik dětí, zněla první zpráva. Typický osud opuštěných dívek. Ale bylo to jinak. Ze vsi sice odešla, ale uspěla a nyní je na studiích. Úžasný začátek a možná to i dobře skončí.

Příběh malého budhistického mnicha s vrozenou vadou kyčlí. Nemohl pořádně chodit a v místním prostředí by neobstál. Pavla mluví o životě malých dětí v klášteru někde vysoko v horách v Bhutanu. V zimě ledová voda, brzké vstávání, skromná strava. Chlapce se podařilo dostat do Čech, kde mu naši lékaři pomohli a on se mohl spokojeně vrátit domů.

Ještě dlouho mluvila Pavla Gomba. O životě tam i tady. O tom, co je důležité a co ne. O strašlivých podmínkách dětí ve válečných, ale i o naději zhmotněné třeba v budově nové školy. O dětech, které se do těch škol těší. A které jsou velmi smutné, když jim tu školu někdo zboří. Třeba i za pomoci zbraní made in Europe.

Dívám se na ni, kdybych ji potkala na ulici, řekla bych si nejspíš, hezká spíš nenápadná paní. Ani by mě nenapadlo, že má i tady v Evropě jeden zvláštní zvyk. Nikdy neparkuje tak, aby nemohla okamžitě vyjet, protože v jistých zemích je ten rozdíl několika vteřin rozdílem mezi životem a smrtí. Vypráví i o divokém úprku pralesem s bandou ozbrojených povstalců v patách, kteří nechtějí na jimi ovládaném území cizince s jejich školami. Dívám se na ni a ptám se, kde se bere tolik síly, odhodlání a odvahy v té jemné usměvavé dámě?

Ani se mi nechtělo domů. Najednou se mi všechny moje starosti zdály malicherné. Najednou jsem se začala těšit z docela obyčejných věcí, třeba z toho, že ve vzduchu začal poletovat sníh. Že naše vnoučata chodí do mateřské školky s výukou angličtiny. A konečně jsem se na Vánoce začala opravdu těšit, protože se sejdeme všichni a nebudou na nás padat bomby a nic nám nebude hrozit.

Avšak jinde hrozí, umírají dospělí i děti, statisíce lidí živoří v děsných lágrech, protože přišli o své domovy. A je dobře, že tady jsou organizace jako Unicef. Je dobře, že tu jsou lidé jako Pavla Gomba. Je dobře, že existuje naděje.

Autor: Zuzana Palečková | neděle 9.2.2020 19:25 | karma článku: 14.06 | přečteno: 552x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Veronika Valíková Šubová

Takže Velký pátek

Čtu radostné ódy na Velký pátek a trochu mi trnou zuby. Tedy stručně: na Velký pátek předhodila jedna náboženská parta vrchnosti nepohodlného proroka inovující party a okupační mocnost ho na nátlak jeho souvěrců nechala popravit.

29.3.2024 v 11:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 68 |

Rudolf Pekař

Velikonoce nebo svátky jara a tolerance?

Připomínka jara nám přináší příjemné počasí, kvetoucí zahrady a zároveň i změnu názvu Velikonoc na Jarní svátky či Svátky jara. Jaký to má důvod?

29.3.2024 v 10:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Vlastík Fürst

Velkopáteční zastavení může prospět i ateistům

Velký pátek není v naší zemi svátkem moc dlouho. Volný den máme až od roku 2016. Otázkou je, jak s tímto volnem naložíme. Můžeme vyrazit na nákupy či za zábavou, nebo je možné se rozhodnout, že ho budeme „slavit“.

29.3.2024 v 9:05 | Karma článku: 9.38 | Přečteno: 101 | Diskuse

Karel Trčálek

Fialova vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že se v Česku už žije líp!

ANO, bude líp! Pan premiér se opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost je však nutné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou

29.3.2024 v 8:16 | Karma článku: 17.04 | Přečteno: 193 | Diskuse

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 6.47 | Přečteno: 155 |
Počet článků 159 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 960

Jsem Zuzana Palečková. Jsem dcera, manželka, máma, maman půlky Gabonu, tchýně gabonská, babička Čechogabončete a mám touhu se tak trochu vyjádřit

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...