Norsko 2 - Trocha historie

21. 03. 2019 23:55:04
nikoho nezabije, zejména když nám může leccos osvětlit. Navíc, norské dějiny, zejména vikingské období se čtou stejně dobře jako všechny ty báječné skandinávské detektivky. Vřele doporučuji!

Norsko je od nás poměrně vzdálené a naše dějiny se vyvíjely spíše odděleně. Nicméně jistá historická paralela by tu tedy byla. I tato velká země měla v průběhu svého historického vývoje potíže se svými věčně lačnými sousedy, hlavně Švédskem a Dánskem.

Slavná éra Vikingů, jež se datuje od prvního vikingského výpadu roku 793 (vyplenění kláštera svatého Cuthberta na ostrově Lindisfarne u britského pobřeží) přibližně až do roku 1066, kdy byl Harald lll, zvaný Krutý, poražen a zabit v bitvě u Stamfordského mostu, znamenala obrovský rozkvět země. Norsko bylo sjednoceno prvním mocným králem Haraldem Krásnovlasým a stala se z něj mocná říše, která nesmírně bohatla nájezdy do okolních i vzdálených zemí. (Vikingové se dostali do Británie a Irska, posléze do Francie a Španělska, kde v této době vládli Maurové, a dokonce až do Bagdádu). Za vlády Vikingů se do Norska hlavně z Británie dostává křesťanství a vliv Vikingů pomalu upadá. Nicméně ještě ve třináctém století za vlády krále Sverra zažívá Norsko také díky obchodu s německou hansou zlatou éru. V roce 1261 se k norskému království zřejmě také pod dojmem "hospodářského zázraku"dobrovolně přidává Grónsko a o rok později Island.

Vliv Norska však postupem doby slábne, země se nedokáže bránit švédskému vlivu. Roku 1349 vypukne v Evropě nákaza dýmějového moru a pro Norsko nastává na dlouhá století doba temna. Téměř polovina obyvatel zahynula, zmizela šlechta, rolníci, zemědělství se doslova rozpadlo, nebylo nikoho, kdo by obdělával pole a na severu zajistil píci pro zvířata na zimu. Tento tragický moment v dějinách poznamenal další vývoj v Nosku a svým způsobem ovlivnil i rovnostářský charakter norské společnosti. Je zajímavé, že i v diskusi se Norové o této události zmiňovali, když jsem kladla všetečné otázky ohledně fungování dnešního norského státu.

Norské království definitivně ztratilo svůj význam koncem čtrnáctého století v období Kalmarské unie, kde hegemonem bylo Dánsko. Navíc v šestnáctém století proběhly náboženské dramatické změny v celé Evropě a reformační hnutí dorazilo i na sever, takže katolická církev musela ustoupit církvi luteránské.

V sedmnáctém století se o Norsko tahalo Švédsko s Dánskem. Švédové byli poraženi, dánská nadvláda však dusila ekonomický vývoj země. Takzvaná malá doba ledová v letech 1738 až 1742, která postihla celou Evropu hladomorem, Norsko doslova zdecimovala. V napoleonských válkách se Dánsko postavilo na špatnou stranu, když podpořilo Napoleona a také díky britské blokádě norského pobřeží bylo donuceno ke kapitulaci.

Kielskou dohodou připadlo Norsko pro změnu zase Švédsku, avšak obrozenecké úsilí nabývá na síle. Roku 1814 se zástupci Norů, což byli sedláci a obchodníci, neboť norská šlechta v průběhu staletí poroby jaksi vymizela, sešli na zámku Eidsvoll, kde došlo k sepsání první norské ústavy. Norové však museli čekat ještě dalších sto let, než dosáhli úplné samostatnosti, k čemuž došlo roku 1905 na základě referenda. Prvním norským králem byl zvolen princ Karel Dánský, který vládl pod jménem Hakon Vll a který založil novodobou norskou královskou dynastii.

I když se norské království od začátku dvacátého století mohlo vyvíjet samostatně, pořád patřilo mezi nejchudší země Evropy. Za první světové války si zachovalo neutralitu, což se mu však během té druhé už nepodařilo. Norští politici věnovali pozornost spíše britským snahám o zamezení přístupu německé armádě ke švédské rudě, jež se přepravovala loděmi z Kiruny do norského Narviku, než německé hrozbě. Ještě v den německé invaze vznesli oficiální protest proti zaminování svých pobřežních vod britskou armádou. Útokem byli tak překvapeni, že krále Hakona od zajetí dělilo jen pár hodin. Nicméně se statečně ještě dva měsíce bránili, ale pak byla celá země obsazena a král i s parlamentem musel uprchnout do Anglie ze severního Norska, z Tromso.

Ačkoliv se mezinárodním synonymem pro kolaboraci stalo jméno norského fašisty Quislinga, který byl okupanty jmenován předsedou vlády, v zemi se velmi záhy začal organizovat ozbrojený odpor, na který ovšem nacisté odpovídali brutálním terorem. Jedna z nejvýznamnějších odbojových akcí byl úspěšný útok na továrnu na výrobu těžké vody v Rjukanu, který zřejmě dopomohl zabránit Němcům vyrobit atomovou bombu.

Koncem října překročila hranice Norska Rudá armáda. Německé jednotky se bránily taktikou spálené země, zejména v nejsevernější části země, ve Finnmarce. Náš nový kamarád, sámský šaman Ronald nám vyprávěl, že jednou za ním přijela na sever mladá architektka z Oslo a chtěla, aby jí ukázal nějakou tradiční starou architekturu. I vzal milý Ronald slečnu na výlet po roztroušených osadách Finnmarky, ona však vůbec nebyla spokojená.

"Tohle jsou domy staré tak padesát let, já chci vidět něco staršího," říkala mu pořád.

"Není tady nic staršího, ani kostel, všechno shořelo." Odvětil Ronald.

"Tak mě zavezte někam jinam, kde to neshořelo. Něco tady přece musí být, já chci vidět nějaké historické budovy," nedala se odbýt mladá dáma.

"Jenže ve Finnmarce, milá slečno, shořelo všechno. Všechny dřevěné kostely, staré několik století, celé historické osady, všechno lehlo popelem za ústupu Němců. Nic nezůstalo, lidé museli přežívat v lesích, ti šťastnější v jeskyních. Nejstarším domům je tak sedmdesát let, víte?"

"Aha." Je vidět, že problémy se školním dějepisem nemáme jenom my.

Po válce zažívala země krušné časy, ostatně jako celá Evropa. Nicméně navzdory faktu, že zem osvobodila sovětská armáda i tomu, že v prvních poválečných volbách roku 1945 zvítězila Norská strana práce, levicově zaměřená, nebyli norští soudruzi tak hloupí, aby podlehli svůdnému volání Moskvy. Norsko se naopak roku 1949 stává členem NATO.

Norská levice se udržela u moci téměř dvacet let. Za tu dobu se podařilo nastartovat ekonomický růst, populace bohatne, nicméně země pořád patří mezi nejchudší státy Evropy. Stát zavedl rozsáhlý systém sociální podpory, což ovšem také znamenalo, že nedošlo k privatizaci klíčových odvětví průmyslu, hlavně těžby nerostných surovin. V roce 1969 však došlo k totálnímu zlomu, v Severním moři byla objevena bohatá naleziště ropy a zemního plynu a Norsko se za pár let vyšvihne mezi nejbohatší státy světa.

Proč tento obsáhlý historický úvod? Protože umožní lépe pochopit mentalitu a život obyvatel této podivuhodné země, jež se nám, Středoevropanům, mohou někdy jevit poněkud nesrozumitelné. Na všechno tohle myslím, zatímco se řítíme nocí z letiště v Bardufossu do obce Sjovegan, kde naše milá rodinka bydlí. Mrzne, až praští, a to je zajímavé spojení, až doteď jsem úplně nechápala, co to vlastně znamená. Ale ono v tom suchém ledovém vzduchu skutečně pořád něco praská a šustí a třpytí se (třpytky jsou prý poslední zamrzající mikrokapičky vlhkosti), vlastně takový veliký mráz je strašně nepokojný element, něco je v pohybu, je to velice krásné, tajemné a jeden z České republiky tuší i jakousi neurčitou hrozbu.

Jedeme asi hodinu a já se na zadním sedadle pevně držím sobí kůže, která mě hřeje pod zadkem. Silnice je sice bezvadně upravená, jenže je to stejně jenom udusaný sníh a led, a to každý rozumný Středoevropan by jel krokem. Ne tak milí Norové. Nepřekračují povolenou rychlost, to ne, na to jsou příliš disciplinovaní, ale využívají tu nejvyšší povolenou a upřímně řečeno, trvalo mi týden, než jsem pochopila, že to na tom sněhu a ledu opravdu dobře umějí, a pustila se té kůže pod zadkem.

Domů (po těch třech nedělích jsem tady už jako doma) dojíždíme po půlnoci. Čeká nás typický norský útulný domek. Ubytujeme se v našem milém pokoji, pak se usadíme na pohovku v obýváku hned vedle železných krbových kamen, kde to krásně praská, dostaneme hrnek dobrého čaje a Dagmar nám vykládá, co všechno s námi chce podniknout. Vedle spočine ve svém křesle na beraní kůži Arve. Za chvíli se rozloučí, jde zítra do práce. Na stole plápolá svíčka, za okny bezměsíčnou tmu prosvětlují pouze bílé závěje sněhu. Probírám se huňatým kožichem krasavce Bilba, míšence kolie a huskyho, vedle nás se na pohovce povalují dvě roztomiloučké čivavy Mášenka a Tussy. Jestli tohle není pravé skandinávské hygge jako hrom, tak pak už nevím.

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Zuzana Palečková | čtvrtek 21.3.2019 23:55 | karma článku: 17.69 | přečteno: 708x

Další články blogera

Zuzana Palečková

Norsko 5 - Kabine

Konečně jsme se tam dostali! Cesta poněkud dobrodružná, ale stála za to. Chata na ostrově je splněný sen každého zálesáka. Venku mrzne až praští, vevnitř to praská ve starých kamnech, na nich pánev se pstruhy. Co víc si přát?

19.4.2019 v 0:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Zuzana Palečková

Norsko 4 - Kiruna

Jet někam v zimě na severu rozhodně není tak jednoduché jako u nás. To si musíte dát do auta spacák, horkou vodu v termosce a pár sušenek, nejlépe s čokoládou. Protože tady nikdy nevíte, co vás může cestou potkat.

12.4.2019 v 0:12 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 397 | Diskuse

Zuzana Palečková

Norsko 3 - Šaman

Je to podivuhodná země, tohle Norsko. Tak vzdálená, ale najednou tak blízká. To když se podaří potkat tak úžasné lidi, jako se to, díky Arvemu a Dagmar, podařilo nám.

5.4.2019 v 1:13 | Karma článku: 14.42 | Přečteno: 307 | Diskuse

Další články z rubriky Cestování

Zuzana Palečková

Norsko 5 - Kabine

Konečně jsme se tam dostali! Cesta poněkud dobrodružná, ale stála za to. Chata na ostrově je splněný sen každého zálesáka. Venku mrzne až praští, vevnitř to praská ve starých kamnech, na nich pánev se pstruhy. Co víc si přát?

19.4.2019 v 0:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Aneta Toboříková

I za deště je cesta pěkná

O cestě ze Sucre do Potosí, o tom, jak lidi nejsou černí nebo bílí a o úžasném přijetí v dalším městě.

18.4.2019 v 9:37 | Karma článku: 6.33 | Přečteno: 81 | Diskuse

Jan Sochor

Toulky Toulavou: Podivuhodný Chýnov

Na začátku jara jsem se na svých toulkách Toulavou vydal na mystické místo - do Chýnova, kde působil mistr symbolismu sochař František Bílek. Začíná tady naučná stezka, která vede ke slavné Chýnovské jeskyni.

18.4.2019 v 8:48 | Karma článku: 11.18 | Přečteno: 208 | Diskuse

Karla Šimonovská - Slezáková

Nechci polské všechno aneb Zlatá Itálie!

Dneska je můj článek o tom, proč ohledně jídla a vlastně i dalších výrobků nedám na Itálii dopustit a co mě na té naší republice fakt štve.

17.4.2019 v 11:39 | Karma článku: 31.26 | Přečteno: 1575 | Diskuse

Aneta Toboříková

Rozhovory v Sucre

O tom, jak jsem dorazila do Sucre, o tom, jak se tu chovají ke psům a o zvláštních rozhovorech, které se občas tak přihodí. A taky o tom, že jsem občas krásná.

17.4.2019 v 9:05 | Karma článku: 10.45 | Přečteno: 188 | Diskuse
Počet článků 135 Celková karma 15.48 Průměrná čtenost 1013

Jsem Zuzana Palečková. Jsem dcera, manželka, máma, maman půlky Gabonu, tchýně gabonská, babička Čechogabončete a mám touhu se tak trochu vyjádřit

Najdete na iDNES.cz