Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nevyhodim ani nitku!

17. 07. 2017 10:48:57
Prostě ne! Vím, měla bych. Čtu o tom často, jak je očista důležitá, jak je osvobuzující, ale já to neumim. Všechno mám s něčím nebo s někým spojené. Tak mě holt módní směry míjejí, ale mně je dobře. A navíc se chovám ekologicky.

S přestávkami prší celý den, takže mi nezbývá nic jiného, než se do toho dát. Není zbytí, žádná výmluva neobstojí. Po silné kávě s kapkou dobré whisky na posilnění se zhluboka nadechnu a směle se vrhám na místo činu.

Totiž do šatny. Všude čtu, jak je to osvobozující, uklidit si. Nemyslím zrovna utírat prach, mýt podlahy a všelijak jinak šůrovat. Myslím tím úklid hodem do odpadkového koše. Zbavením se nepotřebných věcí prý člověk uvolní čakry, osvobodí mysl a provzdušní obydlí. Získá víc prostoru jak v bytě, tak v duši.

Cosi v tomto smyslu jsem už podnikla v kuchyni a obýváku. Celkem snadno jsem se zbavila zbytečných cetek, tedy těch, jež ještě přežily návštěvy malého vnuka. Jeho poměrně razantní přístup k nejrůznějším dekorativním předmětům mě přesvědčil o jejich postradatelnosti. Jenže šatna, to je jiná, to bude bolet.

Taky že jo. První jdou na řadu sukně. Hned ta první ve mně vzbudí spoustu vzpomínek. Je z Paříže. Muž jel na služební cestu, tak jsem ho pro jednou doprovodila. Bydleli jsme v malém hotýlku hned za Operou. Vedle hotelu byl obchod s oblečením, vchod měl ve vykousnutém výklenku. Každý večer se do něj ukládalo ke spánku asi šest lidí. Na rozprostřené kartóny si položili spacáky a ložnice byla připravená. Ráno se sbalili a když my jsme po dobré snídani opouštěli hotel, nebylo po nich ani vidu ani slechu. Jen nějaký zaměstnanec obchodu hadicí vystříkával ten výklenek a mně to tehdy připadalo tak děsné, a to po nějaké uprchlické krizi nebyla ani stopa. Bylo mi jich líto, ale přiznám se, v tom mumraji a okouzlení jsem na ně přes den zapomněla. Taky kvůli té sukni. Tak tu přece nevyhodím. Navíc ji i celkem dopnu...

Takže sukně neletěla ani jedna. Kalhoty to samé. Tohle by se mohlo hodit. Tyhle sice už nedopnu, ale zase jsem v nich chodila s klukama v Ženevě do parku, když byli malí. No jo, měla jsem je na sobě, když nás v Ženevě v parku zastavily ty dvě Jehovistky. Třímaly Bibli a byly docela útočné. Bylo to moje první setkání s touto sektou a dost dobře jsem nevěděla, jak mám reagovat. Vlastně až do té doby, než mě jedna obvinila, že nemyslím na spásu svých dětí a celkově jsem nezodpovědná. To mě tedy namíchly a pak už jsem se vzpamatovala a vyběhla jsem s nimi. Kluci byli trochu vyděšení a pořád se mě na ty Jehovistky vyptávali, jenže já jsem toho moc nevěděla, tak jsme se museli večer podívat do slovníku. No jo, to byli kluci malí a roztomilí, Zuzanka ještě nebyla na světě, my jsme byli mladí a plní síly a...zasněně ukládám kalhoty zpátky do police.

Trička. No těch mám plno. Tohle má díru, ale třeba když jdu se psy, proč ne? V tomhle jsem narvaná, ale zrovna jsem ve fázi hubnutí (zrovna-furt), tak to přece nevyhodím, později, jako Twiggy, budu litovat. Tohle jsem sice na sobě neměla dobrých pět let, ale proč vlastně, je ještě dobré a k džínám bude stačit. A jak říkám jako Twiggy ho ještě bohatě užiju. A tohle má nápis, to bych prý už ve svém věku neměla, ale tohle je pěkný nápis, navíc skrytý za kytičkami.

A šaty! No tyhle ne, ty jsem nosila, když se narodila Zuzanka. Určitě se zase vrátí do módy, bavlna je už sice trochu tenká, ale to nikdo nepozná. Jak byla maličká! A jaká to byla legrace, když jsme jednou při večeři s mužem udělali anketu:" Tak kluci, kdybyste si mohli vybrat, co byste chtěli raději? Pejska nebo miminko?" "Jééé, budeme mít pejskaaaa!" "No tak chlapci nebudete, budete mít bráchu nebo ségru!"

A za nějaký čas, nepoučitelní rodiče: "Tak co byste chtěli raději, kluka nebo holku?" "Klukaaaa, bude s námi hrát fotbal!" "No, tak budete mít sestřičku, chlapci." "Ale ne, sestru, mami, holky jsou na nic! Jenom ječej a bulej! A nešlo by to ještě vyměnit?"

Takže tyhle šaty rozhodně vyhodit nemůžu.

Bunda, stará, potrhaná, ale jezdila jsem v ní se Zuzankou na koni. Bylo to tak romantické! Zejména projížďky lesem. Vůbec nevadí, že mě kůň shodil a jizvu na lokti mám dodnes. Ještě ji užiju na zahradní práce.

Po třech hodinách strávených v malém prostoru vzalo za své jedno, slovy jedno tričko a jednu sukni jsem tedy dala dceři. Takže v šatně je binec pořád, o čakrách ani nemluvím, ty se asi zasekly do dalšího srdceryvného "úklidu". Ale na duši mi bylo navzdory všem uklízecím guru opravdu pěkně, všechny ty krásné vzpomínky mám holt spojené s módou. Tak se opatrně vyplížím, aby mě nikdo neviděl a nekontroloval a tiše zavřu dveře. Je mi fakt fajn a s tím, co si o mně budou myslet děti, až tu nebudu, si zatím hlavu nedělám. Ale třeba si taky řeknou, jé pamatuješ, tohle máma měla na sobě, když na nás tehdy tak ječela!

Autor: Zuzana Palečková | pondělí 17.7.2017 10:48 | karma článku: 17.88 | přečteno: 663x

Další články blogera

Zuzana Palečková

Katolička ze mě už asi nebude

Asi mám hodně zkreslené představy o úloze katolické církve ve společnosti. Co se zdálo jako slibná budoucnost za pana arcibiskupa Tomáška se teď ztrácí v nedohlednu. Církev svoji budoucnost holt vidí někde úplně jinde...

19.11.2017 v 21:51 | Karma článku: 16.38 | Přečteno: 846 | Diskuse

Zuzana Palečková

Gentlemani k pohledání

Přihlášky všech prezidentských kandidátů sečteny, výběr ukončen, kampaň ještě ani pořádně nezačala a už tu máme první zádrhely, problémy a překvapení. Což vyvolává tušení hraničící s jistotou, že ještě bude hodně veselo.

12.11.2017 v 22:20 | Karma článku: 15.11 | Přečteno: 826 | Diskuse

Zuzana Palečková

Amerika first

A my hned za ní. Tolik vysmívané harašení dostalo názornou podobu ve formě obří hollywoodské aféry. No jo, Amerika. Ale co my Češi, věční posměváčkové, my zas jen muzikanti?

6.11.2017 v 0:51 | Karma článku: 12.27 | Přečteno: 492 | Diskuse

Zuzana Palečková

Jízda

Státní svátek může být pěkný den, tedy když si ho člověk užije s nejbližšími. To pak i lépe snáší to každoroční martyrium se státními vyznamenáními, kdy se vedle jmen zajisté úctyhodných objeví i ta, která národ dozajista rozdělí.

30.10.2017 v 0:23 | Karma článku: 6.52 | Přečteno: 251 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Barbora Hrušková

Alza - dvakrát a dost

Právě jsem zjistila, že můžu mít ve 34 letech infarkt... stačí si dvakrát objednat něco v Alze a hned je zaděláno. Člověk si myslí, že ho už ho nemůže nic překvapit, nic vytočit a pak se objeví Alza a její infolinka a najednou

21.11.2017 v 11:31 | Karma článku: 24.65 | Přečteno: 1341 | Diskuse

Filip Kosák

Feministky mají knírek

Žijeme ve 21. století a spousta věcí je jinak, než tomu bylo dříve. Tak například tu máme ženskou emancipaci. Ta je hodně důležitá, protože ženy dneska mohou klidně fárat do dolů anebo močit vestoje.

21.11.2017 v 9:48 | Karma článku: 19.51 | Přečteno: 477 | Diskuse

Jana Slaninová

Pět romáckejch sluníček a bezďák

Prší. Psa by nevyhnal. Deštník posílá k zemi proudy vody a cáká na nohy. Lezu do tramvaje a tam sedí v reflexních montérkách pět cigánských šohajů.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 22.72 | Přečteno: 911 | Diskuse

Helena Vlachová

O řeckém jogurtu Čechách

Mohla bych dnes začít jako v pohádce. Byl jednou jeden bílý jogurt a všichni jej měli rádi. Za to, že voněl po smetaně...

21.11.2017 v 6:05 | Karma článku: 29.11 | Přečteno: 1046 | Diskuse

Jan Andrle

Predátoři

To mírné mžení se stávalo nepříjemným až nesnesitelným. Nepříjemným snad pro toho, kdo jej vnímal skrze cyklicky stírané přední okno taxíku, ale určitě nesnesitelným pro tu, která na nějaké to tágo čekala.

21.11.2017 v 2:09 | Karma článku: 6.75 | Přečteno: 237 | Diskuse
Počet článků 86 Celková karma 13.18 Průměrná čtenost 980

Jsem Zuzana Palečková. Jsem dcera, manželka, máma, maman půlky Gabonu, tchýně gabonská, babička Čechogabončete a mám touhu se tak trochu vyjádřit



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.