A není to jen voličská anonymní masa, důležitá právě jen pro ten volební potenciál. Jsou to lidé z masa a kostí, spíše se svými starostmi než radostmi. Mají starost o sebe, své rodiny a taky o to, co tu po nich zůstane.
Původně jsem chtěla psát o úplně něčem jiném, ale zase jsem se, přes všechna svá zařeknutí, dívala v neděli dopoledne na televizi. Kuchtila jsem a před očima se mi odvíjel příběh tak typický pro minulé století, nicméně bolestně zasahující do přítomnosti. Ten osud mě úplně přemohl, takže původní téma dostalo punc totální zbytečnosti.
Bolestná historie brutálního vyvlastnění rodinného majetku, statku, polností a zahrad. Hospodář uvězněn, matka s dětmi vystěhována, není to potřeba dál rozebírat, je to notoricky známá historie minulého století. Majetek po revoluci vrácen, takže právně vše v pořádku.
Jenže. Jenže vše po navrácení v dezolátním stavu. Ostatně jako mnoho majetků, ukradených v tom minulém století. Sleduji paní, kterak se prochází po svém pozemku v holinách, rukavicích a rouškou na ústech a vzpomíná na své dětství, plné květin, ovoce, zeleniny a domácích zvířat, jež utěšeně prospívaly v tom malém ráji. Dnes tam bez těchto pomůcek pro základní přežití nesmí. Pozemek je kontaminován manipulací s autobateriemi, jež tu po desetiletí na ukradeném pozemku, na velmi úrodné půdě, naschvál, probíhala.
Tak to tu "kulackou" rodinu komunistický režim skutečně potrestal. Znehodnocením bonitní půdy, jíž je dnes nedostatek. Zničením prosperujícího hospodářství. Zničením životů tvrdě pracujících lidí, fungující rodiny, další generace. Mimochodem, tímto jsme byli potrestáni všichni.
Starší paní se plahočí po zarostlé džungli a mluví o té zkáze. Mluví o situaci po naší smetanové revoluci. Asi příliš smetanové, protože jinak si to vysvětlit neumím. Jako komplot proti těm, kterým bylo tak ublíženo, působí činnost státní správy, odborů životního prostředí, soudů. Nakonec dokonce exekuce po prohraném soudním procesu s firmou, jež měla provést dekontaminaci, pokuty pro lidi, občany, již žádali pouze spravedlnost.
Po čtrnácti letech se jí dočkali, tedy té spravedlnosti. Jejich pozemek byl nuceně dekontaminován. Dva staří lidé na rozlehlém pustém pozemku kopou jámy, zalévají je životadárnou vodou a sázejí mladé stromky. Tihle "obyčejní" lidé myslí na to, co tu po nich zůstane, co zanechají příští generaci. Pán po dvou infarktech, na kterých se evidentně podepsala státní správa, mimochodem placená též z jejich daní, paní, jež se v reportáži s pláčem ptala, kde je spravedlnost v tomhle státě, pro koho je? Pro silné, vlivné darebáky, řekla a já můžu téměř nahmatat tu bezmoc "obyčejných" lidí.
No ale my máme dnes v tomto našem státě, v té naší utěšené, krásné zemi plné pracovitých a šikovných "obyčejných" lidí úplně jiné starosti, milá plačící paní. Utřete slzy a napněte uši! Neboť vězte! Pan prezident absolutně nesnáší pana premiéra. Pan premiér se kdysi proti němu prohřešil a dneska si to musí odnést, tak pochopte, že vaše malicherné problémy se státní správou opravdu nikoho nezajímají a není na ně čas.
Pan šéf jedné z opozičních stran podnítil, zřejmě v rámci svého klubu v Evropském parlamentu, žalobu na Českou republiku, tak tam se budou přetřásat jinší věci, milá nešťastná paní, ovšem buďme úplně klidní, všechno to stejně skončí v kopru (který vám na zahrádce tak jako tak už neroste), jako obvykle. Je to jenom takové politické, hlasité, mezinárodní plácnutí do vody, ale to musíte pochopit, milá paní, ostatně, přestaňte už brečet, poněvadž to dneska stejně nikoho nezajímá, ani opozici, ani koalici.
A kdybyste ještě měla dost sil a drzosti a přece jen se chtěla domáhat svých práv a nedej bože spravedlnosti, tak jste si měla zapnout televizi minulý týden. Tam by vám, vážená paní, pan Filip názorně předvedl, jak brilantní právní názor komunisti na všechno dnes mají a jak ho dokážou prezentovat. Klobouk dolů, je to svým způsobem výkon, i když k němu dospěli taktéž díky neumětelství našich "demokratických" stran. Jen bych tu televizi vypnula před vaším manželem, třetí infarkt by mohl být osudný.
