Český rybníček
Před mnoha lety, ještě v minulém století, jsem skládala na univerzitě zkoušku z české literatury devatenáctého století. Načteno jsem měla, suverénně jsem rozebírala všechna díla, jež zkoušející docent vybral. Zasazovala do dobového kontextu, dokonce jsem se směle pouštěla i do psychologických rozborů, no trochu jsem se i předváděla. Předmět mě bavil a pan docent se mi líbil. Jenže nakonec jsem výbornou nedostala. Docentík mě dostal zdánlivě jednoduchou otázkou: "A pročpak ten Neruda, tak talentovaný spisovatel, novinář, mistr slova, pročpak on vlastně nenapsal žádný velký společenský román?"
Ať jsem si lámala hlavu, jak jsem chtěla, na nic kloudného jsem nepřišla. Na svoji obranu mohu pouze uvést, že moc času na přemýšlení nebylo, ale ani tak bych ze sebe asi nic nevyždímala.
" Protože tady žádná velká společnost prostě nebyla!" Vyrazil ze sebe vítězoslavně. No jo, mohlo mě to napadnout, ale nenapadlo, takže za dvě.
Vzpomněla jsem si na tuhle dávnou drobnou příhodu v momentě, kdy se nám opět povedlo projevit se na mezinárodní scéně jako totální burani. Napřed na pohřeb Helmuta Kohla, jednoho z nejvýznamnějších světových politiků, jede za Českou republiku ministr životního prostředí pan Brabec. No nic proti panu Brabcovi, životní prostředí je jistě důležitá vládní agenda,avšak ač místopředseda vlády, vedle prezidentů a předsedů vlád států daleko větších a významnějších než Česká republika je přece jen nepatřičně malá šarže. Navíc se jedná o zemi, s níž jsme po staletí v těsném kontaktu, ať blahém či neblahém, Helmut Kohl velice významně zasáhl do společných dějin. Však co naplat, ani prezident, ani předseda vlády neuznali za vhodné poctít jeho pohřeb svojí přítomností. Nakonec, už je po smrti, tak co?
Další skvělý zářez na pažbě totální trapnosti byly snímky našeho pana prezidenta plavícího se v nemožném nafukovacím člunu po rybníčku, v těsném závěsu za ním další člun s nabušenými svalovci. Musím uznat, že bylo horko a takové osvěžení jednomu přijde vhod. Akorát že zrovna v tu dobu se ostatní prezidenti Visegrádské čtyřky potili v oblecích a kravatách na mezinárodním setkání s americkým prezidentem. Jenže se potili v Polsku a ne v Čechách, což naše hlava pomazaná nesla zřejmě velmi úkorně. Ovšem snímečky z Nového Veselí působí na světové státníky asi jako to plácnutí umělohmotného pádla do klidných rybničních vod. Ale třeba to kovbojovi příště dojde a přijede raději na podzim, v zimě nebo na jaře, zkrátka až nebude takové vedro a nenaruší to našemu vrcholnému představiteli jeho oblíbenou kratochvíli.
Měl jste tehdy pravdu, pane docente, v devatenáctém století se "velká společnost" v Čechách opravdu nevyskytovala. A nestačila se vytvořit ani ve století dvacátém a jak je vidno, ani za těch prvních sedmnáct let toho jedenadvacátého. Země postižená mnoha exody zejména lidí schopných a vzdělaných po této stránce úpí, možná až řve, jenže na vlně, kterou bychom si měli vyladit častěji. Máme se nesrovnatelně líp (já vím, ne všichni), po letech izolace, ekonomického, politického a zejména morálního marasmu jsme více méně svobodní, můžeme cestovat (ano, je potřeba to zaplatit), číst co se nám zlíbí (vím, není to jedlé, ale mělo by to být důležité pro všechny), můžeme psát a říkat, co nám libo.
Radostně jsme naskočili do člunu, ten zabral, rozjel se, jenže u pobřeží číhá mnoho úskalí, mělčiny, útesy, zrádné víry. Kdo řídí ten člun? Kapitáni kam vítr tam plášť, co se jen ohlížejí, aby vyhověli poptávce po směru a udrželi se u kormidla? Anebo mamonáři, již se ženou za vlastní vidinou Eldoráda bez ohledu na ostatní? Anebo samolibí nemocní starci, kteří zvysoka kašlou na to, kam se člun řítí, jen když ještě chvíli, ještě malou chvíli budou sedět na výsluní? Podaří se nám někdy vybrat ze svého středu kapitána uvážlivého, moudrého, naslouchajícího, národ stmelujícího? Člověka, jenž svůj úřad znovu pojme jako službu vlasti a všem občanům, nikoli jako prostředek pro vyřizování si starých účtů a prosazování jakési podivné linie, jíž nikdo už ani moc nerozumí?
Je to taky tak trochu v našich rukách, vím, jen jednou za čas. Ale i tak to stojí za to, zkoušet to pořád znovu a znovu, snad se jednou staré rány zacelí a naše elity se znovu narodí, jak ten bájný Fénix z popela. Zatím sorry jako.
Zuzana Palečková
A proč?
Hlídám dva malé vnuky, takže tisíc otázek, začínajících věčným proč, mě za den spolehlivě uondá. Jenže jsem zjistila, že já sama se až nezdravě často ptám taky tak...
Zuzana Palečková
Obyčejný covidový den
Tak jsem se během covidové pandemie zase ochytřila o další termín - adiktologická poradna. Nikdy jsem neuvažovala o využití těchto služeb, ale při shlédnutí posledních zpráv jsem pochopila, že už je možná načase
Zuzana Palečková
Mělo to smysl!
Zachránit se za cenu popření sebe sama anebo umřít v pravdě? Dává to ještě dneska smysl? Ano, dává! Každý národ, který si váží své svobody, si připomíná své mrtvé!
Zuzana Palečková
Balkán? Balkán!
Někdy nad něčím nebo nad někým ohrnujeme nos a vůbec si neuvědomujeme, že to i nám zvoní hrana a že my sami se topíme v tom samém marasmu. Tak bůh s námi se všemi!
Zuzana Palečková
Co by kdyby
Asi nejsem sama, kdo usilovně přemýšlí nad tím, co nás to postihlo a proč. Jestli to náhodou není varování našemu plemeni, že se tu už roztahujeme přespříliš. A jaká bude naše odpověď? Vezmeme rozum do hrsti?
Zuzana Palečková
Zase jsem to zvorala, ale manžel to snad napraví
Doba koronavirová přináší spoustu problémů a těžkostí, mezi ty méně závažné patří přerostlé hřívy obyvatelstva. Naše rodina na to vyzrála, ovšem až na slabší kusy...
Zuzana Palečková
S Čínou na věčné časy
a nikdy jinak! Že vás trochu mrazí? Tak to mě taky. Jako malé mně to vysvětloval táta, jenže teď už to nechápeme ani jeden.
Zuzana Palečková
Až ten koronavínus odejde a karanenta zmizí
Nejsme sami, plácáme se v tom napříč kontinenty. Jen ta rána bývají někdy dost trudná. Avšak když si jeden pěkně popovídá sám se sebou, může se nakonec i zasmát.
Zuzana Palečková
Další volba za námi
Nejsou lidi, zdálo by se, a proto se musí povolat zálohy. Lidi by byli, jen zdravého rozumu se nějak nedostává.
Zuzana Palečková
Je dobře, že existuje naděje
Nikdy mě čistě ženské sedánky nelákaly. Společnost bez mužů? Nic pro mě! A najednou jsem se ocitla na dámské sešlosti a bylo to skvělé. Zejména proto, že dámy pozvaly Pavlu Gomba. A pak se děly věci!
Zuzana Palečková
Asociální demokracie
Vždy jsem si myslela, že sociální demokracie je strana, která by v parlamentu rozhodně být měla, minimálně kvůli vyváženosti. Už si to nemyslím.
Zuzana Palečková
Musí být zle, aby bylo dobře?
Co to v nás je, že se k sobě za krize chováme skvěle a jakmile nastane blahobyt, jsme člověk člověku vlkem?
Zuzana Palečková
Stávkovat měli i rodiče
Školství není jenom věc učitelů a nejde jenom o platy. Jde o nás všechny, o budoucnost naší země. Všechny by nás to mělo zajímat, rodiče, prarodiče, ale i bezdětné. Jenže moc nezajímá.
Zuzana Palečková
Hrana zvoní všem?
Pěkně jsme si pobyt v Montrealu užili. Pohostinné město plné restaurací, barů, všude v ulicích rozjaření lidé, kteří ještě užívají poslední záchvěvy léta než udeří dlouhá krutá zima. Ne všude ve světě však vládne taková pohoda.
Zuzana Palečková
Imperialismus včera a dnes
Někdy se na nás dějiny usmívají, někdy mračí a někdy se řehtají na celé kolo. A teď mám dojem, že se jenom zlomyslně šklebí.
Zuzana Palečková
Filipova starost o vepřové
Stal se zločin! Zrušili vepřín! Sice je to už trochu dýl, celá aféra malinko vyčpěla a produkce vepřového je uspokojivá, leč s čísly lze kouzlit A ti dávno mrtví? Koho ještě dnes zajímají? Avšak ty klesající preference!.
Zuzana Palečková
Měla raději zazpívat
Paní Eva Urbanová, jedna z našich nejznámějších operních div, poskytla Seznamu poměrně obsáhlý rozhovor. Má prý velkou starost o "českou věc" v Národním divadle. Co taková česká věc vlastně obnáší, jsme se však nedozvěděli.
Zuzana Palečková
Pískoviště
To je pořád: "Dej mi tu lopatku!" "Nedám!" "Dej ji sem! Jestli mi jí nedáš, tak s tebou nebudu kamarádit a Evička taky ne!" Jenže Evička klidně s uzurpátorem kamarádí. Je to k vzteku, je to k breku. Nepřipomíná vám to něco?
Zuzana Palečková
Vážená Okurková sezóno!
Taková banální, nudná věc! Tak všední! A přitom známka dobrého zdraví společnosti. Nám se však nedostává, kolikátou sezónu už?
Zuzana Palečková
Půjdu
Moc tomu nerozumím. Před volbami jsem úctyhodná občanka, po jejímž hlasu je sháňka, ale když se mi pak něco nelíbí, jsem pomatená naiva, co věří bludům. Asi nás na Letné bude víc... .
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 159
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 960x