Daj-li medaili?

Ale dajli, jenže to není jen tak. Dotyčný musí splňovat určitá kritéria, a ne ledajaká. To by si mohl myslet kdekdo, že do toho bude smět kafrat! Na to jsou jinší páni a hlediska úplně speciální, to přenechme jiným, povolanějším!

Tak jsem trochu ztracená a moc tomu nerozumím. Prý máme pana prezidenta "dolních deseti miliónů", jehož hlavním úkolem je bránit zájmy prostého lidu proti proradným politikům a podnikatelským žralokům, již ho tísní.(Tedy ten lid). No nic proti tomu, Jánošíků bude asi čas od času potřeba, jen mi v celé záležitosti poněkud falíruje záliba pana prezidenta v osobách z poněkud odlišného prostředí než toho deklarovaného.

Na druhou stranu musím uznat, že soukromým tryskáčem se cestuje možná méně pohodlně než vládním speciálem, je to však určitě vzrušující a  prý i rychlejší, a když už v té Číně pan Kellner v době státní návštěvy našeho pana prezidenta náhodou byl, proč toho nevyužít? To by měl pochopit i ten nejpitomější novinář, a že se jich vyrojilo!

Další velký zářez Hradu byla návštěva málem první dámy USA. Přijela a celý svůj pobyt byla sledována téměř na každém kroku zvědavými kamerami a zpovídána seriózními i méně seriózními novináři. Všichni byli informováni, kde se ubytovala, co, kdy a s kým jedla, na koho se důvěrně usmála a na koho nikoli. A hlavně, kolikrát za den se převlékla a do čeho, v čem byla obuta a jakou kabelku (hlavně za kolik) že to svírala v ruce.

No zkrátka, způsobila tady takový menší poprask. Důvodem její návštěvy zřejmě byla slavnostní večeře na Hradě, kde byla oceněna za svůj přínos českému národu.

A to je právě příčina mého zmatení. Paní Trumpová je zajisté obdařena vynikajícím obchodním talentem, tahem na branku a schopností přizpůsobit se a obstát v cizím, velice tvrdém a náročném prostředí. Ale zřejmě mi něco uniklo. Nějak mi nedochází, kde se v budování hotelů a kasin skrývá ta služba vlasti? Taky nevím nic o žádné podpoře disidentů či jiných představitelů odporu proti režimu za totality. Chápu, paní Trumpová vedla vzrušující život a dosáhla skvělých úspěchů, avšak je to na medaili za zásluhy o národ?

Mate mě to o to víc, že si živě vzpomínám na příběh pana Jiřího Bradyho. Ten přiletěl z daleké Kanady ve věku téměř devadesáti let a pak nakonec kvůli žabomyší válce pana prezidenta se svým vzdálenějším synovcem, toho času poněkud vzpurným ministrem, ostrouhal. Pan Brady přežil jako jediný z rodiny dva koncentráky, odešel do Kanady, ale na svou vlast nezanevřel. Hned po revoluci uspořádal sbírku na podporu Lidových novin a vydání české knihy v Kanadě, vybudoval úspěšnou instalatérskou firmu. No, je pravda, s žádným prezidentem nic společného nemá a též jeho outfity nejsou tak zajímavé jako šaty paní Trumpové, nicméně, mně je dodnes líto, že mu tu medaili nakonec nedajli. Aspoň že si to tady milý pan Brady pěkně užil a možná se pobavil mnohem víc, než kdyby mu to ocenění na nějakém nudném ceremoniálu nakonec přece jen uštědřili.

Jedno je však třeba uznat. Paní Trumpová nám poskytla aspoň na chvíli vhled do života těch nejvyšších pater. Soudě podle rozzářených, nadšených pohledů hostitelů to musí být skutečně oslnivé zjevení. A je dobře, že těchto vyvolených je tak málo. Poněvadž kdyby jich bylo víc, jejich životní styl by tahle planeta vydržela, tipuju, tak rok.