Velikonoční poučení

16. 04. 2017 23:00:00
No vážně, je nějaký zvláštní důvod, proč jsme na sebe my Češi pořád tak hnusní? Starosti mají lidé všude na světě, nejsme v tom sami.

Velikonoce jsou tu, děti a študáci mají prázdniny, takže přijede i ta naše, všude plno hyacintů, tulipánů a narcisek, vajíček a barev. Bude volno, rodina se sejde, bude to fajn.

Jo, rodina se sejde. A bude chtít jíst, jasně. Takže moje letošní předsevzetí, že svátky rozhodně, ale rozhodně nebudu trávit v kuchyni, zase vezme za své. Začínám počítat přítomné, čili nás zas bude jak malejch psů. Snacha Johanna bude slavit první české velikonoce, takže budu muset udělat nádivku, salát, rybu, jehněčí, ježíšmarjá. Budou snídat, obědvat, večeřet. Kolik dní volna že to je?

Naštěstí přijela ta moje holčička a pomůže mi. Objíždíme místní obchody. Uzeniny, sýry, pečivo. V samoobsluze sedí za kasou paní, znám ji léta. Tváří se komisně a už moje potraviny mrská nerudně za sebe. "Hernajz, proč to dělá", pomyslím si posté. "Asi není tak dobře placená, ale já za to nemůžu. Nechci po ní, aby mi přála "šťastný konec odpoledne", jako pokladní v Ženevě (mimochodem, plat asi taky nic moc), ale aspoň se trochu pousmát, ne?"

No nic, pokračujeme dál. Naše místní obchodní centrum. Když už jsem tady, stavím se v zahradnictví a koupím zeminu pro muškáty. Vlečeme s holčičkou těžký vozík s ještě těžšími pytli. Moc nám to nejde, proti nám jde mohutný pán s dlouhými rozevlátými vlasy a plnovousem, zajímavý, prudce vrazí do vozíku, vychýlí náš trudně nabytý směr a maže k pokladně, abychom ho náhodou nezdržely při placení. Má dva miniaturní květináče, postavu vhodnou k lámání skal a zajímavou tvář k tomu. Nicméně je to blbec, což potvrzuje tím, že se na nás ještě na parkovišti vyřítí ve svém luxusním džípu a zatroubí, poněvadž s naším nákladem se uhýbá dost těžkopádně.

Jo, tak ještě dolů do obce do bioobchodu k naší milé paní pro chleba. Musím zaparkovat před nádražím, v poslední době je to u nás horší než na Václaváku. Poctivě vytahuju ukazovač času, či jak se to jmenuje, chleba, vajíčka, snad máme všechno. Zpátky a rychle pryč, nejvyšší čas, jenže ouha, nikdo mě nepustí, všichni hrozně spěchají. Couvám a zase zajíždím na místo. Kleju. Mluvím velmi, velmi neslušně. Nakonec se mi přece jen podaří vyjet a zařadit se, za mnou nějaká vytuněná rachotina s mládežníky na palubě, všichni na mě ukazují celkem sprostá gesta, chci zastavit a jít jim vynadat, holčička na mě kouká prosebně, tak toho nechám.

Tak ještě lékárna a drogerie. Našla jsem místo na parkovišti, no sláva, všechno proběhlo hladce. Vracíme se. Zrovna vedle nás parkuje elegantní dáma v krásném bílém autě. Všechno tak ladí, je tak vystajlovaná, krásně oblečená (krucinál, nemusím tady taky furt pobíhat v odrbaných džínách a mikině po klucích!), ale!

"To si snad ze mě děláte srandu, ne?!" zařvala jsem, až sebou moje holčička trhla. "Zuzano, kde máš pětikačku, já jí to auto snad objedu!"

Vztek mnou cloumá. Krásná madam totiž zaparkovala velkoryse, jenže pouze nalevo. Napravo, tudíž přímo vedle mě, jí zbylo nějakých pět cenťáků. Do auta by se nedostala ani moje štíhlounká dcera.. Kočka mrskne vztekle okem pod superdlouhými řasami, mlčky nasedne do luxusní káry a přeparkuje. Velmi půvabně opustí auto, nám už nevěnuje ani pohled. Najednou je mi trapně. Nevím, co bych té své holce řekla. Jako vítěz se rozhodně necítím.

Večer patláme nádivku, šlehám bílky a koukám přitom na televizi. Dávají příběh Mojžíšův. Nějak se mi to míchá, starozákonní sága plná povinnosti a tvrdého trestu a do toho se peče nádivka, krásně voní a já sedím a myslím na právě uplynulý den. Zítra dorazí rodina, užijeme si to. Jenže já jsem unavená a nějak vyprázdněná. Vtom se ke mně přitulí moje holčička.

"Mami, víš, ve Skotsku, já se tam potkávám s lidmi ve vlaku třeba, v obchodech, a oni jsou k sobě daleko milejší a slušnější a mírnější než my tady. Když do někoho náhodou vrazím, ještě se mi omluví. A jsou to úplně obyčejní lidi, jezdí každé ráno do práce a taky to asi nemají lehké."

Už zase odjela, milá moje, ale já přečetla její tiché poselství. Budu se snažit, holčičko moje. Nebudu hovořit sprostě, nebudu nikomu vyhrožovat a vůbec. Prostě začnu u sebe.

Autor: Zuzana Palečková | neděle 16.4.2017 23:00 | karma článku: 32.43 | přečteno: 3715x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 19.99 | Přečteno: 143 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 20.76 | Přečteno: 759 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 15.02 | Přečteno: 203 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 5.55 | Přečteno: 164 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 236 | Diskuse
Počet článků 159 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 960

Jsem Zuzana Palečková. Jsem dcera, manželka, máma, maman půlky Gabonu, tchýně gabonská, babička Čechogabončete a mám touhu se tak trochu vyjádřit

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...