Afghánské otazníky

9. 08. 2018 21:46:59
Je to vždycky strašně smutné, další mladí muži zahynuli ve válce. A tentokrát to byli naši. Neznala jsem je, ale pocit sounáležitosti a soucitu s rodinami je velice silný. Tři mladí muži, život před sebou, ten se však už nenaplní.

Tak už je to tady zas, vládní speciál přivezl z Afghánistánu tři rakve s našimi vojáky. Kolik jich už bylo? Kolik mladých mužů, krásných, zdravých, plných sil už takhle předčasně dorazilo domů? Národní vlajky, hymny, pocty, proslovy, vyznamenání in memoriam. Zoufalé manželky a děti, které nebudou šanci si tatínky byť jen vybavit. Rodiče, kteří je vypiplali, pak s nimi prožívali jejich profesní i soukromé úspěchy i neúspěchy, a teď vybírají místo na hřbitově.

Nejsem voják a válečné taktice nerozumím. Nejsem politik a nevidím do spádů mocností a jejich her, natož do plánů nadnárodních korporací. Jsem jen matka dvou synů a dcery a babička dvou vnuků. A tak se ptám:

Jak to v Afghánistánu vlastně je? Z dostupných informací v tisku jsem si utvořila následující obrázek: Spojenecké síly si v nějaké oblasti vytvoří cosi jako opevněné město. Mají tam ubikace, polní nemocnice, možná i kino, kaplany, prostě všechno možné vybavení. Odtud vyjíždějí v obrněných transportérech, vybavených vší možnou válečnou technikou do terénu. Pokud jsou vevnitř, jsou v relativním bezpečí, ale občas musí ven. Rozdávají léky, dětem pamlsky, hlídají. Je to však velice riskantní, i když jsou jistě skvěle vycvičení a vyzbrojení. Smrtelnou past může představovat sotva odrostlé dítě, těhotná žena, stařec, úzká ulička. Pod dlouhými hábity se často skrývá záhuba v podobě pásů s výbušninami.

Proč to tak je? Podle našeho mínění přinášíme do téhle nešťastné, rozervané země pomoc a mír. Česká republika posílá do válkou postižených oblastí většinou chemické jednotky a polní nemocnice. Naši odborníci jsou vyhlášení, lékaři a zdravotní sestry zachránili v obtížných podmínkách desetitisíce životů. Ženy, děti, muže. Zraněné, dlouhodobě nemocné. Stavíme školy, dovážíme léky. Tak proč nás zabíjejí?

Protože nejsme úspěšní, mohu-li soudit. Země je v chaosu, ústřední vláda vládne s bídou Kábulu a možná blízkému okolí, nepřítel vede úspěšnou partyzánskou válku a sotva naši vojáci opustí nějakou oblast, v tu ránu tam nastoupí místní bojůvky, které jsou v nepřehledném terénu nepolapitelné. Civilisté jsou téměř denními oběťmi krvavých útoků bohužel nejen ze strany Tálibánců a ISIS a nejrůznějších gangů, ale i vládních jednotek a někdy i spojeneckého bombardování.

Obyčejní Afghánci musí být zoufalí. Vůbec si nedovedu představit život v téhle zemi, kde je válka po desetiletí součást denní reality. Kmenové sváry, náboženská nesnášenlivost, cizí armády střídající se podle nějakých geopolitických záměrů a soupeření mocností, jejichž zájmy se zájmů Afghánců zřejmě moc netýkají. Chudoba, ekonomický marasmus, obrovská korupce politiků námi podporovaných, beznaděj. Střet tradic se západním pojetím života, mladá generace musí být totálně zmatená a ztracená.

Každý den tohoto bezútěšného stavu stojí miliony. A lidské životy na všech stranách. Je to bludný kruh a kdo ví, jak se z něj vymanit? Odejít? Nechat Afghánce, ať si to vyřeší sami? Dnes už to nejde, země je rozvrácená, zřejmě by došlo k masakru a ekonomika by se zhroutila. Ten, kdo by na rozumné řešení přišel, by měl dostat aspoň tři Nobelovy ceny.

Měla bych pár otázek na závěr. Jak to bude v Afghánistánu dál? Pomáháme s výcvikem jejich armády, ale prý to vůbec nejde podle plánu, připraveného Američany. Museli ho už několikrát přestavět, řekl jeden náš pan generál v rozhlase. Jak dlouho tam ještě budeme muset být, než se ta země trochu vzpamatuje? A nerozpadne se vůbec na jednotlivá údolí ovládaná místními vládci? Budeme ji muset nakonec nechat na pospas Tálibánu? Kdo zná odpověď?

Poučí se už konečně jednou všichni ti pyšní světoví hráči? Podepisují výnosy, od stolu rozhodují o lidských životech. A my, co jsme ti obyčejní, jak nám s oblibou říkají, my, kteří do toho nevidíme, protože bychom tomu asi nerozuměli, my teda rodíme a vychováváme ty syny a dcery, které pak jdou naplňovat vznešené ideály.

Já myslím, že nepoučí.

Autor: Zuzana Palečková | čtvrtek 9.8.2018 21:46 | karma článku: 25.04 | přečteno: 692x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Filip Vracovský

Česko jako země plná ateistů a agnostiků přesto žije z křestanských tradic a k Rusku

nebo Ukrajině má poměrně blízko. Těžko však může chápat Blízký východ . Než se v další sérii blogů vrátím do kuchyně dovolte ještě jednu úvahu laika....

29.3.2024 v 7:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 10 |

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 36.06 | Přečteno: 751 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 31.61 | Přečteno: 2781 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.31 | Přečteno: 320 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.79 | Přečteno: 223 | Diskuse
Počet článků 159 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 960

Jsem Zuzana Palečková. Jsem dcera, manželka, máma, maman půlky Gabonu, tchýně gabonská, babička Čechogabončete a mám touhu se tak trochu vyjádřit

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...