Komu přes držku?

Myslím si o sobě, že jsem docela slušně vychovaná, ale marně jsem přemýšlela nad vhodnějším názvem svého blogu. Laskavý čtenář nechť posoudí sám.

Minulý týden ovládlo český internet video z Ústecké Masarykovy nemocnice.  Pan doktor a posléze i pan primář tam značně nevybíravě vyháněli matku, jež chtěla zůstat se svým malinkým miminkem v nemocnici. Dokonce na ni zavolali policii. Ta ovšem neshledala na postoji matky nic závadného, což však ani lékařům, ani personálu nezabránilo v následné šikaně.

Koukala jsem na obrazovku a úplně jsem se přenesla do časů minulých, na které bych nejraději zapomněla. Před třiceti lety se mi narodil na Bulovce první syn. Porod proběhl normálně, lékařka i sestry byly velmi milé a vstřícné, dokonce jsme se i celkem nasmály. Jenomže následná péče nás uvrhla do postavení nesvéprávných blbek, se kterými se nediskutuje a které plní příkazy. Jednou nás na pokoji hromadně prohlížel sám pan primář, následován suitou mediků. Připadaly jsme si jak kusy masa na pultě.

A já jsem si naivně myslela, že tyhle manýry jsou už dávno pryč, že pacient se už automaticky nerovná trouba, o jehož dobru rozhoduje někdo jiný. Jistě, mnohé se už změnilo ve prospěch nemocných, i zákony, jenže jejich vymahatelnost je zřejmě pořád poněkud obtížná, alespoň v ústecké nemocnici určitě.

Avšak i kdyby nároky té nešťastné maminky nebyly podepřeny zákonem, přece by stačila obyčejná slušnost a  pochopení. Primář, osoba vysokoškolsky vzdělaná, ve městě zajisté vážená, šéf oddělení oplývající mocí neváhá užít výraz "dám ti přes držku"? Člověk, jenž přede svědky přísahal, že bude činit vše v zájmu svých pacientů? Jaký zájem to vlastně pan primář sledoval? Toho miminka tedy sotva.

 V jaké to žijeme zemi? Kam to vlastně směřujeme? Kdo jiný by měl být hybatelem k lepší, kultivovanější budoucnosti, než elita národa? V poslední době mám pocit, že po slibném začátku po revoluci nás to jakousi nešťastnou dějinnou přitažlivostí táhne zpět do pevného objetí Východu. Panu prezidentovi není žádná vulgarita k označení protivníků na veřejnosti dost silná, o bývalého premiéra málem přerazil hůlku, nový pan premiér v demisi se rovněž nežinýruje a v našem parlamentu lze zaslechnout výroky opilých představitelů výkonné moci, za něž by jinde ve světě dotyčný okamžitě skončil. Komunisté s nejbídnějším volebním výsledkem ve svých dějinách představují onen pověstný jazýček na vahách a podle toho si taky vyskakují.

Ryba sice smrdí od hlavy, nicméně pro chování pana primáře není žádná omluva. Není omluvy ani pro poslance, ani pro úředníky, kteří neodpovědí ani za dva měsíce a nezavolají, ani když to slíbí a vezmou si všechna čísla, co jich jeden má. Není omluvy pro protivnou prodavačku, která se na vás osopí  jenom proto, že má blbou náladu.  A není omluvy pro policisty, kteří na řidiče vytáhnou pistoli. A tak dále, a tak dále.

Nesmíme si to nechat líbit, nesmíme sami klesat na tuhle úroveň. Není to vůbec jednoduché, tak třeba pro začátek být sami kultivovaní a nenechat se strhnout k hrubostem.

I když, ten primář by tedy přes tu držku zasloužil, ne? A když ne přes ústa, pak tedy přes pazoury, pardon, přes prsty by ho někdo majznout mohl!