Poselství antických olympiád
Olympijské hry právě skončily, doma se chystá sláva. I přes nervy drásající hokejovou prohru s Rusy pro nás byla dost úspěšná. Jméno Ester Ledecká už umí správně vyslovit dokonce i africká část naší rodiny, jejím udiveným pohledem po senzačním dojezdu superobřího slalomu se baví celý svět, ale celý svět dnes leží téhle mladé pohledné Češce u nohou.
Geograficky viděno je Pchjongčchang od nás velice daleko. Ovšem co je dnes daleko? Vášniví fanoušci mohli, pokud si přivstali anebo naopak bděli, sdílet všechny závody v přímém přenosu, nakonec jich tam od nás bylo dost i přímo na místě.
Atleti se rozjíždějí domů, kde je čekají nadšení spoluobčané a přijetí u potentátů. Bylo tomu tak i ve starověkém Řecku, kolébce olympijských her. I tehdy byli vítězní borci oslavováni a obdivováni a byly jim státem poskytovány nejrůznější výhody, dalo by se říci, že se jednalo o svým způsobem první celebrity.
Jak jsem se ke svému překvapení dočetla, závodníci soutěžili nazí, jednak aby diváci mohli obdivovat krásu atletických těl, ale jednak proto, aby borci nemohli podvádět. Vida, vida, nic se nezměnilo, opatrnosti nikdy není nazbyt. Dnes se musí provádět antidopingové testy. Dřív to bylo přece jen jednodušší, tuniku dolů a marš na start. Vítězství na olympiádě bylo ceněno velmi vysoko, rovnalo se prý i vyhrané bitvě, takže během her docházelo i ke korupci. Už tehdy.
Život se v tehdejších řeckých městech zastavil. Dnes je nás mnohem, mnohem víc, naše zběsilé tempo zpomalit nelze, ale přece jen, lidé si berou dovolenou, shromažďují se v mrazu na náměstích pod národními vlajkami, jen aby mohli podpořit své idoly společně s ostatními, neznají se, ale pro tuto chvíli je spojuje něco, co už nemáme moc šancí v našich atomizovaných životech zakusit - jakousi divokou kmenovou příslušnost, sounáležitost, všem nám jde o jedno, máme společný cíl. První olympijské hry se udály před mnoha, mnoha stoletími, ale tohle poselství žije dál.
Avšak na co jsme dnes my, civilizovaní lidé rezignovali dokonale, byl nekompromisní požadavek posvátného míru, ekecheirie , doslova zdržení se rukou od zbraní. Pravda, je nás na naší planetě nesrovnatelně víc než v dobách prvních olympijských her. Zároveň však se Země jaksi zmenšila současnými možnostmi dopravními a zpravodajskými, události ve vzdálených zemích sledujeme ve fyzickém čase. Takže se radujeme při pohledu na rozpačitou krásnou Ester a na jiném programu mluví zoufalý lékař z rozbombardované nemocnice z Ghúty, kde operují těžce raněné pod troskami.
Lidé jásají, mávají vlajkami, oslavují anebo jsou naopak smutní a bez nálady, jejich národní tým byl poražen a odjede bez medaile. Tragédie. Na internetu koluje video zoufalého otce, v náručí bílý balík. Je to tělo jeho malého syna, usmrceného při náletu. A v OSN se chtějí pořád radit, pořád jim to nějak není jasné, pořád se protivné strany drží v klinči a bomby mezitím padají dál a ničí životy lidí i jejich město. A je jedno, jestli v Ghútě nebo v Damašku.
V dějišti her se naparuje sestra diktátora, jenž nelidsky drtí svůj národ a celému světu vyhrožuje atomovou smrtí, média rozebírají její outfit a hodnotí její půvab. Politické rozhodnutí rozmetá jakékoliv naděje na medaile jihokorejským hokejistkám, no tak jste se holky snažily, ale teď sklapněte, držte ústa a krok, tady rozhodují jinší páni a klid během her za tuto úlitbu rozhodně stojí.
Přes všechny své výhrady se na olympiádu dívám. Měla jsem dost práce, ale na hokej jsem čučela a z výsledku zápasu s Rusy mi bylo mdlo. (Teda nejsem žádný expert, ale podle mě jsme měli nárok aspoň na dva góly). Na dojezd Ester Ledecké bych se mohla koukat půl roku. Jen mi tak připadá, že bychom z té starověké tradice měli převzít taky tu ekecheiriu. A když nad tím tak přemýšlím trochu víc, tak myslím, že hlavně tu.
Zuzana Palečková
A proč?
Hlídám dva malé vnuky, takže tisíc otázek, začínajících věčným proč, mě za den spolehlivě uondá. Jenže jsem zjistila, že já sama se až nezdravě často ptám taky tak...
Zuzana Palečková
Obyčejný covidový den
Tak jsem se během covidové pandemie zase ochytřila o další termín - adiktologická poradna. Nikdy jsem neuvažovala o využití těchto služeb, ale při shlédnutí posledních zpráv jsem pochopila, že už je možná načase
Zuzana Palečková
Mělo to smysl!
Zachránit se za cenu popření sebe sama anebo umřít v pravdě? Dává to ještě dneska smysl? Ano, dává! Každý národ, který si váží své svobody, si připomíná své mrtvé!
Zuzana Palečková
Balkán? Balkán!
Někdy nad něčím nebo nad někým ohrnujeme nos a vůbec si neuvědomujeme, že to i nám zvoní hrana a že my sami se topíme v tom samém marasmu. Tak bůh s námi se všemi!
Zuzana Palečková
Co by kdyby
Asi nejsem sama, kdo usilovně přemýšlí nad tím, co nás to postihlo a proč. Jestli to náhodou není varování našemu plemeni, že se tu už roztahujeme přespříliš. A jaká bude naše odpověď? Vezmeme rozum do hrsti?
Zuzana Palečková
Zase jsem to zvorala, ale manžel to snad napraví
Doba koronavirová přináší spoustu problémů a těžkostí, mezi ty méně závažné patří přerostlé hřívy obyvatelstva. Naše rodina na to vyzrála, ovšem až na slabší kusy...
Zuzana Palečková
S Čínou na věčné časy
a nikdy jinak! Že vás trochu mrazí? Tak to mě taky. Jako malé mně to vysvětloval táta, jenže teď už to nechápeme ani jeden.
Zuzana Palečková
Až ten koronavínus odejde a karanenta zmizí
Nejsme sami, plácáme se v tom napříč kontinenty. Jen ta rána bývají někdy dost trudná. Avšak když si jeden pěkně popovídá sám se sebou, může se nakonec i zasmát.
Zuzana Palečková
Další volba za námi
Nejsou lidi, zdálo by se, a proto se musí povolat zálohy. Lidi by byli, jen zdravého rozumu se nějak nedostává.
Zuzana Palečková
Je dobře, že existuje naděje
Nikdy mě čistě ženské sedánky nelákaly. Společnost bez mužů? Nic pro mě! A najednou jsem se ocitla na dámské sešlosti a bylo to skvělé. Zejména proto, že dámy pozvaly Pavlu Gomba. A pak se děly věci!
Zuzana Palečková
Asociální demokracie
Vždy jsem si myslela, že sociální demokracie je strana, která by v parlamentu rozhodně být měla, minimálně kvůli vyváženosti. Už si to nemyslím.
Zuzana Palečková
Musí být zle, aby bylo dobře?
Co to v nás je, že se k sobě za krize chováme skvěle a jakmile nastane blahobyt, jsme člověk člověku vlkem?
Zuzana Palečková
Stávkovat měli i rodiče
Školství není jenom věc učitelů a nejde jenom o platy. Jde o nás všechny, o budoucnost naší země. Všechny by nás to mělo zajímat, rodiče, prarodiče, ale i bezdětné. Jenže moc nezajímá.
Zuzana Palečková
Hrana zvoní všem?
Pěkně jsme si pobyt v Montrealu užili. Pohostinné město plné restaurací, barů, všude v ulicích rozjaření lidé, kteří ještě užívají poslední záchvěvy léta než udeří dlouhá krutá zima. Ne všude ve světě však vládne taková pohoda.
Zuzana Palečková
Imperialismus včera a dnes
Někdy se na nás dějiny usmívají, někdy mračí a někdy se řehtají na celé kolo. A teď mám dojem, že se jenom zlomyslně šklebí.
Zuzana Palečková
Filipova starost o vepřové
Stal se zločin! Zrušili vepřín! Sice je to už trochu dýl, celá aféra malinko vyčpěla a produkce vepřového je uspokojivá, leč s čísly lze kouzlit A ti dávno mrtví? Koho ještě dnes zajímají? Avšak ty klesající preference!.
Zuzana Palečková
Měla raději zazpívat
Paní Eva Urbanová, jedna z našich nejznámějších operních div, poskytla Seznamu poměrně obsáhlý rozhovor. Má prý velkou starost o "českou věc" v Národním divadle. Co taková česká věc vlastně obnáší, jsme se však nedozvěděli.
Zuzana Palečková
Pískoviště
To je pořád: "Dej mi tu lopatku!" "Nedám!" "Dej ji sem! Jestli mi jí nedáš, tak s tebou nebudu kamarádit a Evička taky ne!" Jenže Evička klidně s uzurpátorem kamarádí. Je to k vzteku, je to k breku. Nepřipomíná vám to něco?
Zuzana Palečková
Vážená Okurková sezóno!
Taková banální, nudná věc! Tak všední! A přitom známka dobrého zdraví společnosti. Nám se však nedostává, kolikátou sezónu už?
Zuzana Palečková
Půjdu
Moc tomu nerozumím. Před volbami jsem úctyhodná občanka, po jejímž hlasu je sháňka, ale když se mi pak něco nelíbí, jsem pomatená naiva, co věří bludům. Asi nás na Letné bude víc... .
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 159
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 960x