Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sobě sami jsme si nepřáteli

2. 07. 2017 21:58:48
Tak hurá! Více zbraní mezi lidi, jen houšť! V době, kdy máme uprchlíků dvanáct a kdy se sousedské spory řeší střelnou zbraní? Nebylo by lepší začít výchovou etickou i fyzickou a zbraně rozdat až pak?

Hned jsem se na tom nástupišti cítila mnohem líp. Tak to panu Chovancovi konečně schválili! Budeme se moci ozbrojovat, co hrdlo, pardon, paže žádají, budeme obranyschopní, mladí muži se chopí všech svých ručnic, kalašnikovů, samopalů, no, a to je všechno, co znám, a budou chránit děti, ženy, starce a stařeny, invalidy, zkrátka všechny nemohoucí příslušníky národa.

Povznesená nálada mě opustila v momentě, kdy dorazil vlak. Mohutná vlna mladých mužů, tak šestnáct, sedmnáct let, se vzedmula v udatné touze obsadit všechna sedadla. Na počtem vagónů omezený spoj do našeho městečka jich totiž bylo moc, a to nepočítám trapáky jako jsem byla já, totiž matróny s taškami, bylo nás tedy víc, a pár starců.

Musím uznat, je to blbá hodina, vracet se z města v momentě, kdy končí ve školách i středoškolská mládež a též se touží dostat domů. To jeden musí pochopit. Nicméně mě potěšilo zjištění, že naši hoši jsou zdatní a vytrvalí. Verva, s jakou se hnali do vlaku, by se mohla srovnat snad jedině s bitvou u Thermopyl. Ostře na to nastoupili borci, nehleděli ani nalevo, ani napravo, vědomi si svého cíle postupovali směle vpřed a hle, meta dosažena, veškerá sedadla obsazena!

V momentě vítězství je však potřeba pozice upevnit. I toho si je naše mládež vědoma. Okamžitě po dosedu všichni jak na povel vytáhnou své mobily a šup tam s nějakou hrou. Zaměstná jak mozek, tak oči. Protože pro oči nevidí, že se nad ním kymácí nějaký páprda, tak osmdesát let (kam se taky v tomhle věku hrabe, že?) a ještě má berle, mimoň!

Jako obvykle, saze mi bouchly velmi záhy. "Mladý muži," snažím se být jak luční víla, moje dcera však tento tón připodobnila skřípějící cirkulárce. "Mohl byste uvolnit místo třeba tady pánovi?" Žádná odezva. Hra v mobilu je strhující. "Mladý muži," a to už mu klepu na ramínko (vážně, ramínko, poněvadž rameno při veškeré úctě to tedy nebylo). Jsa fyzicky dotčen, zvedá ke mně otrávený zrak, z čehož já pochopím, že o mně ví už dávno. A to mě rozzuří.

"Mladý muži," vedu svatou válku, "mohl byste se zvednout a pustit tady pána, zdá se, že by vaši pomoc uvítal." Sama se svým slovům divím, původně jsem totiž měla na jazyku: "Zvedni se, ty hajzlíku, než tě přehnu přes koleno a nasolím ti, co ti třeba!"

"Co jako?" buličí zrak nemohl být buličejší. "No jako že by ses moh zvednout a pustit tady pána sednout, to jako!"

"Kerýho?"

"Tohohle, snaží se nad tebou držet balanc celou dobu!" Sláva, blíží se průvodčí, zajisté mě podpoří. Takže nepodpoří, milá paní průvodčí, vidouc konflikt, hbitě mizí směrem, odkud přišla, a cestující se zřejmě až do Berouna kontroly nedočkají.

"Český král z boje neprchá!" blesklo mi hlavou a tak do něj jdu:"Zvedni se, než ti jednu fláknu", pravím klidně, leč rozhodně. (Kdyby byl můj, už dávno by ji měl, ale neměl, protože by sám od sebe už dávno stál, za to dám ruku do ohně). Zírá na mě nevěřícně, je to souboj nervů, usmívám se a snažím se o co nejnepříjemnější úsměv svého života.

Neuvěřitelné se stalo skutkem, mladíček se velmi, velmi pomalu zvedá a kráčí ke svým druhům, na něž se místo nedostalo. "P..a", praví k nim znechuceně.

Už nemám chuť se hádat, nemám chuť vzdorovat. Až teď jsem si všimla, že naproti nám celou dobu pohodlně usazen, muž asi čtyřicetiletý velice pozorně pročítá denní tisk. Ani ho nenapadlo, že třeba je nepatřičné sedět, když starý pán o francouzských berlích nad ním stojí, ani ho nenapadlo, že třeba on by, vzhledem ke své evidentní fyzické převaze nade všemi, mohl zasáhnout, neřkuli první srovnat nepravost. Tak třeba nějaká sofistikovaná zbraň to příště vyřeší, teď jde o to, kdo ji bude třímat...

"P..o", vystupuji jako první, takže je logické, že mě doprovodí mládežnický pozdrav. Je to dost zajímavé, hodně se to slovo rozmohlo, tentýž den se na přechod u Prašné brány přiřítil nějaký vrak osazený mladými potetovanými muži. Řidič otevřeným okénkem prostrčenou rukou bušil na karosérii vraku: "Tak dělejte, vy p..i, přece tady nebudu čekat do rána!" pořvával na zaražené turisty a já mezi nimi jsem si blahopřála, že ten náš jazyk je tak odlehlý a že mu v tom davu snad, prokristapána, nikdo nerozumí! Snad zastřelit toho nejapného blba? Jediná rozumná reakce v ten moment!

A aby toho nebylo málo, večer koukáme na zprávy a nevěříme vlastním očím. V metru kluci zkopou pána, jenž je napomínal k pořádku, a mužský v červeném triku jak hora veliký a silný tak urputně kouká do mobilu, až nic nevidí a neslyší a nastoupí do svého vlaku a vše nechá jen tak? A nástupiště plné lidí vše nechá jen tak?

Co se nám, hernajs, stalo? Kde jsou naši muži? Čeho nám třeba? Zbraní anebo výchovy? Výchovy k sounáležitosti, úctě ke stáří, tudíž k dějinám této země? K odpovědnosti? Soucitu? K lásce k této zemi? K gentlemanství? K tomu, že slabší mají přednost a k mužnosti patří je chránit, nikoli jim podrazit nohy a pak čumět na display? Že třeba by rodiče někdy mohli ty své poklady zkontrolovat?

Anebo, tu máš pušku, poraď si?

Autor: Zuzana Palečková | neděle 2.7.2017 21:58 | karma článku: 16.16 | přečteno: 306x

Další články blogera

Zuzana Palečková

Už nám zase kážou

Volební kolotoč se už pěkně rozbíhá a zřejmě i letos můžeme čekat spoustu zábavy. Jenom to všechno přežít se zdravým rozumem!

17.9.2017 v 23:23 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 423 | Diskuse

Zuzana Palečková

Není studium jako studium...

Na univerzitě ve Stirlingu jsem nadělala spoustu fotek a doufám, že aspoň pár se mi jich podaří uveřejnit v tomto článku. Mám jich spoustu a s případnými zájemci je mohu sdílet. Stojí to za to.

11.9.2017 v 0:08 | Karma článku: 10.21 | Přečteno: 662 | Diskuse

Zuzana Palečková

Řekni, kde ti muži jsou

Co se asi mohlo stát, že se z veřejného života skoro vytratili? Obklopeni agenturami, poradci, vizážisty a kadeřníky se čelní představitelé států snaží zapůsobit na národy. Aby jim sdělili své myšlenky? Anebo že by další volby?

27.8.2017 v 23:50 | Karma článku: 22.88 | Přečteno: 1395 | Diskuse

Zuzana Palečková

Krize by nám šly...

Dunkerk je skvělý film o beznadějné situaci, o tom, co všechno lidé dokáží vydržet a překonat, co jsou ochotni udělat pro jiné. Vybízí k zamyšlení nad tím, jak bychom to asi zvládli my, jací vlastně jsme?

21.8.2017 v 0:58 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Ryšán

Nerozumím

Ve věcech práva jsem laik. Ale protože jsem denně ze všech směrů bombardován kriminálními informacemi, chtěl bych jim porozumět. A jediný, kdo mně může poučit jsou novináři. Tak prosím.

23.9.2017 v 12:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Radek Maleč

Šokující zpověď bezohledného řidiče.

Kámo, jak se ti líbí, když tě na silnici někdo vytlačí, nějak ohrozí nebo omezí? Každý mě někdy potkal, bezohledného řidiče :)

23.9.2017 v 10:28 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 392 | Diskuse

Peter Szendy

7 pilířů pseudohumanismu - část první

Ano..7 pilířů pseudohumanismu – takto se měl článek jmenovat a o nich měl článek pojednávat...(ještě mám zadat alespoň 6 znaků, abych splnil podmínky perexu, ale méně, než kolik jich má následující věta, no to je skvělé)

22.9.2017 v 19:20 | Karma článku: 26.18 | Přečteno: 574 |

Jan Ziegler

Odboráři lidem škodí a moc

Řekl bych dokonce, že ještě víc než alkohol a cigarety. Oni sice tvrdí, že hájí zájmy zaměstnanců, ale svými skutky dělají opak. Jestliže brání snižovaní odvodů za pracovníky, brání i zvyšování platů.

22.9.2017 v 19:16 | Karma článku: 21.76 | Přečteno: 529 | Diskuse

Jiří Turner

Teroristi v Čechách nekřičí: „Allahu akbar!“ Řvou: „Uber!“

Tak už je to i u nás! Jedni vyhrožují blokádou Prahy a likvidací konkurence a druzí chtěli vyhodit do vzduchu vojenský vlak. Ti první našli inspiraci v 90. letech u mafiánů od Thorgesu a ti druzí se asi zhlídli v Bakuninovi.

22.9.2017 v 19:06 | Karma článku: 19.32 | Přečteno: 978 | Diskuse
Počet článků 78 Celková karma 17.71 Průměrná čtenost 1024

Jsem Zuzana Palečková. Jsem dcera, manželka, máma, maman půlky Gabonu, tchýně gabonská, babička Čechogabončete a mám touhu se tak trochu vyjádřit



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.