Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Žít se chce pořád!

18. 06. 2017 23:40:11
Navzdory času a hloupým řečem, navzdory vrzajícím kolenům, vráskám a šedinám jsme tady a baví nás to a možná čím dál tím víc! Na kolena se mázne opodeldok, vlasy se nabarví a vrásky? No bóže!

Musím se k něčemu přiznat. Mám strašně ráda muže. Mám je ráda, protože mi je v jejich přítomnosti dobře a cítím se v bezpečí. Hezky, leč neagresivně voní. Můžu se na ně spolehnout. Můžu v jejich přítomnosti popíjet a třeba i plkat, ale oni plkají se mnou a plká se nám spolu moc pěkně. Možná řeknu i něco, co se jim nemusí zrovna líbit, ale dokážou reagovat tak hezky a gentlementsky, že se hned sama srovnám. Jsou chytří, vzdělaní a vtipní. Umějí se chovat, totiž dají dámě přednost ve dveřích, odsunou židli a nesednou si dřív než ona. Zkrátka, svoji fyzickou převahu dají k dispozici ženě. Je to tak mužné! Jsou empatičtí. Jsou to muži, kteří mě inspirují býti jemnou, citlivou, vnímavou, zkrátka pravou dámou. Neječím, nedělám prudké pohyby, nehádám se, nemám pocit, že musím být ve střehu a bránit svoje práva. Jsem upovídaná, ale ve společnosti mužů snad dokážu neunavovat, nasmějeme se a je nám dobře.

To jsou muži. Pak je však druhá sorta čehosi, co jako muž pouze vypadá. Nosí to kalhoty, někdy to má i vousy, ramena celkem, saka, ovšem to je pouze povrch, podstata značně nemužná se dere bezohledně ven. Já, já, já, já, ó ano, všichni víme, že tu jsi, tak copak z tebe asi vypadne.

A ono vypadne, ne že ne. "To já všechno platím, to já živím toho tvýho parchanta", vypadlo onehdá z jednoho našeho hodně známého známého. Nevnímaje vytřeštěné pohledy přítomných dam, pokračoval: "Jo ta prdelatá, tlustá postklimakterická kráva!", tentokrát nehovořil ke své manželce, ale neadresně k některé ze zaměstnankyň státní správy.

Jistě, chápu, ne všechny ženy jsou miss sympatie, zejména ne ty, jež po nás ve jménu státu cosi i třeba nepříjemně vyžadují. Ovšem totéž se týká mužů v téže funkci. Jsou-li však oni též obviňováni z jakýchsi přechodových obtíží? Laje jim snad někdo do prostatických volů? Prostatický vůl, zní to zajímavě, ale s největší pravděpodobností to nevyslovím. Jsem totiž žena, mám empatii a umím si představit, co taková prostata asi dokáže natropit.

"Jsou ženy po klimakteriu vlastně ještě ženy?" ptal se pan Šíp ve svém oblíbeném pořadu známého kardiochirurga pana Pirka, již tomu musí jistě rozumět. "Haha, to nevím, haha," jak vtipné, pánové a záměrně neříkám muži.

Nejsem ani oblíbený moderátor, ani věhlasný lékař. Jsem žena, věk padesát šest let, tudíž po přechodu. A světe div se! Žiju, jsem fit, miluju život, svoji rodinu, děti, v pondělí se nám narodilo druhé vnouče, Čechogabonče, malý Samuel. Je překrásný, bude čokoládový, černý po mamince a smíchaný bílý po tatínkovi a zajisté tak nádherný, jako ten první! A já si poskočím na mnohakilometrové procházce se svými psy, podél řeky, která tak krásně šumí a potkám tam Kotrbku na jejím koni se sedmi dalmatinci (tak bych ji na ten přechod taky tipla, ale věřte mi, málo si z toho dělá a vrhne se s koněm směle do řeky, to bych vás, milý pane Šípe, chtěla vidět!) a všechno je tak krásné až srdce usedá a všechno mě tak baví!

A já jsem původně pod vlivem toho nezdvořilého pána chtěla psát cosi na téma koncentráku pro dámy po přechodu, jakože by tam mohly třeba plést punčochy či svetry či co, mělo to být legrační sarkastické čtení, ale víte co, vy páni, ale ne muži? Život mě svedl psát něco úplně jiného, totiž o něm, o tom jak je to fajn tu být, mít svou roli, být užitečná, mít milované kolem sebe, pít víno, bavit se, tančit a milovat se s vlastním opravdovým mužem, ne pánem! Kašlu na vás, jestli máte problém s přechodem, užijte si to do sytosti, pánové, ale já nemám čas!

Autor: Zuzana Palečková | neděle 18.6.2017 23:40 | karma článku: 14.13 | přečteno: 299x

Další články blogera

Zuzana Palečková

Porody a lidé kolem

Článek pana profesora Pafka mě ve vzpomínkách vrátil skoro o třicet let (!) nazpět. Je to tedy pěkná doba, ale jak se zdá, problémy našeho porodnictví stále vyřešeny nejsou.

4.6.2017 v 21:22 | Karma článku: 19.29 | Přečteno: 606 | Diskuse

Zuzana Palečková

Když ptáčka lapají,

pěkně mu zpívají. Naslibují hory doly a když má člověk slabou chvilku, podlehne. To aby se jeden bál třeba jenom otevřít dveře, protože se najednou octne s plnou náručí nepotřebných pitomostí za "rozumnou" cenu. A kdyby jenom to!

28.5.2017 v 23:43 | Karma článku: 13.85 | Přečteno: 601 | Diskuse

Zuzana Palečková

Tady žijí lidé!

A není to jen voličská anonymní masa, důležitá právě jen pro ten volební potenciál. Jsou to lidé z masa a kostí, spíše se svými starostmi než radostmi. Mají starost o sebe, své rodiny a taky o to, co tu po nich zůstane.

21.5.2017 v 23:36 | Karma článku: 13.63 | Přečteno: 312 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

David Wiltsch

Nezapomeňme si připomenout hrdiny od Zborova

Roku 1917 došlo v rámci Kerenského ofenzívy k bitvě u Zborova, kde prvně nastoupila i Československá brigáda. Z pohledu války nevýznamná bitva. Z pohledu prvního odboje však důležitá událost na cestě k samostatnému stát

23.6.2017 v 17:43 | Karma článku: 16.01 | Přečteno: 266 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Jaké to je randit se skrblíkem?

Muž. Vysoký, štíhlý, usměvavý, milý, uměl zajímavě a barvitě hovořit a vyprávět. Dokázal mě pokaždé rozesmát a byl vůči mně pozorný, naslouchal mi. Jeho vadou charakteru bylo, že to byl skrblík. Miloval peníze a sám sebe, ne mě.

23.6.2017 v 15:52 | Karma článku: 21.30 | Přečteno: 772 | Diskuse

Jakub Kouřil

Oslík a dáreček

Byl jednou jeden oslík, který vypadal jako všichni oslíci. Měl dlouhé uši a krásně hýkal. Jeho hlava se krásně táhla v úsměv. Oslík se jmenoval Jumbo a měl důvod se radovat. Vlastnil totiž žlutou krabičku.

23.6.2017 v 15:48 | Karma článku: 4.87 | Přečteno: 97 | Diskuse

Jiří Hermánek

Statisíce podpíraču? Tak to je pěkně na draka...

Moji ctění kolegové Turner a Vlk, každý svým osobitým způsobem, ztvárnili svůj názor na tu kreaturu, co sedí, jako žába na prameni, na Hradě a nehodlá tam vpustit žádného pravdoláskovce. To je tedy ale opravdu smutné.

23.6.2017 v 14:30 | Karma článku: 28.76 | Přečteno: 738 | Diskuse

Pavel Chalupský

Logika, Duše, Intuice.

Tak je tu máme krásně seřazené. Každá z nich představuje část nás samých. Jsou naší podstatou. O Logice jsem se kdysi učil, o Duši a Intuici ani muk. Tak se zkusím zamyslet.

23.6.2017 v 14:20 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 42 | Diskuse
Počet článků 67 Celková karma 20.10 Průměrná čtenost 1082

Jsem Zuzana Palečková. Jsem dcera, manželka, máma, maman půlky Gabonu, tchýně gabonská, babička Čechogabončete a mám touhu se tak trochu vyjádřit



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.