Trochu úcty, pane prezidente!
Každý květen mě to dojímá znovu a znovu. Staré filmové záběry z posledních dnů války a potom z osvobození. Ruiny, střelba, barikády, hromadný úprk civilistů před kulkami ostřelovačů. Pak sekvence nahrané radosti pro filmové týdeníky. Na sovětskou armádu si zrovna nepotrpím, ale záběry rozjásaných tváří na ulicích, zaprášení a unavení vojáci na tancích mi po léta spolehlivě vženou slzy do očí.
Zase poslouchám v televizi a v rádiu příběhy parašutistů, atentátu, Lidic a Ležáků. Na obrazovce se střídají tváře přeživších potomků zavražděných, pro nás dnes už většinou bezejmenných lidí, kteří se nějak okupantům postavili. Pamětníci vyprávějí, jak maminku a tatínka, dědečka a babičku viděli naposledy, jak je odvedli muži v černých kabátech, což znamenalo jediné, konec.
Vždycky mě překvapí a zaskočí, kolik těch příběhů bylo. A vždycky si taky vzpomenu na jednoho dávného spolupracovníka svého muže, Poláka. "Vy Češi jste takoví přemýšliví", povídal a já v jeho slovech slyším jistý posměch, "než něco uděláte, dumáte tak dlouho, až se ten důvod pro akci nějak vytratí."
Nemyslím, že má pravdu. Asi nejsme národ, který by sedl na koně a vrhal se proti tankům, ale rozhodně nejsme zbabělejší než ostatní. Všude se našli hrdinové a zrádci anebo prostě takoví, kteří měli smůlu a dramatické okolnosti je semlely. Spíš si myslím, že nějak nedokážeme své hrdiny uctít a příliš lehce na ně zapomínáme. Tak alespoň jednou za rok si je připomínáme, vyprávíme jejich příběhy a vzpomínáme na tu hroznou dobu.
Ještě je pár opravdových hrdinů mezi námi. Ať už z domácího odboje anebo statečných vojáků, kteří bojovali v řadách zahraničních armád. Dovedu si představit, jak velký význam pro jejich život má každoroční setkání na Vítkově. Je to snad nejdůležitější státní svátek, na posvátné hoře se shromáždí vojáci a nejvýznamnější představitelé naší země. Hraje řízná vojenská hudba, jejich mladí nástupci stojí seřazeni ve vzorných šicích, v uniformách a barvách naší armády, armády svobodného státu, což je jejich zásluha, jejich zásluha je, že tady dneska jsme a můžeme žít ve vlastní zemi.
Nevím, jaké jsou jejich osudy. Jak žijí, s rodinou nebo sami, jsou šťastní nebo osamělí? Jsem však přesvědčená, že ten jeden den v roce šťastni jsou. Celý národ je vidí a připomíná si s nimi jejich mladá léta, jejich hrdinství, odvahu a činy. Národ je jim vděčný a svou vděčnost tento den ukazuje. Nemůžeme tam být všichni, ale měl by tam být náš prezident, hlava našeho státu, autorita, jež za nás za všechny vyjádří náš vděk a úctu našim hrdinům.
Nu, nebyl tam. A já bych si tentokrát dovolila nesouhlasit se slovy jednoho ze starých pánů generálů: "Pan prezident měl asi něco jiného na práci, tak nemohl přijít." Příliš velká skromnost a velkorysost, pane generále. Tento den si neumím představit jinou důležitější práci pro prezidenta. Tohle je jeho povinnost, měl tam být, protože je úplně jedno, že pan prezident nesnáší pana premiéra, potažmo další pány z vlády. To není důležité. Důležité je ukázat, aspoň jednou za rok, že nejsme národ zbabělců a že víme o svých recích. A veškeré pikle a lsti a intriky by měly jít stranou. Aspoň tenhle jeden jediný den!
Zuzana Palečková
A proč?
Hlídám dva malé vnuky, takže tisíc otázek, začínajících věčným proč, mě za den spolehlivě uondá. Jenže jsem zjistila, že já sama se až nezdravě často ptám taky tak...
Zuzana Palečková
Obyčejný covidový den
Tak jsem se během covidové pandemie zase ochytřila o další termín - adiktologická poradna. Nikdy jsem neuvažovala o využití těchto služeb, ale při shlédnutí posledních zpráv jsem pochopila, že už je možná načase
Zuzana Palečková
Mělo to smysl!
Zachránit se za cenu popření sebe sama anebo umřít v pravdě? Dává to ještě dneska smysl? Ano, dává! Každý národ, který si váží své svobody, si připomíná své mrtvé!
Zuzana Palečková
Balkán? Balkán!
Někdy nad něčím nebo nad někým ohrnujeme nos a vůbec si neuvědomujeme, že to i nám zvoní hrana a že my sami se topíme v tom samém marasmu. Tak bůh s námi se všemi!
Zuzana Palečková
Co by kdyby
Asi nejsem sama, kdo usilovně přemýšlí nad tím, co nás to postihlo a proč. Jestli to náhodou není varování našemu plemeni, že se tu už roztahujeme přespříliš. A jaká bude naše odpověď? Vezmeme rozum do hrsti?
Zuzana Palečková
Zase jsem to zvorala, ale manžel to snad napraví
Doba koronavirová přináší spoustu problémů a těžkostí, mezi ty méně závažné patří přerostlé hřívy obyvatelstva. Naše rodina na to vyzrála, ovšem až na slabší kusy...
Zuzana Palečková
S Čínou na věčné časy
a nikdy jinak! Že vás trochu mrazí? Tak to mě taky. Jako malé mně to vysvětloval táta, jenže teď už to nechápeme ani jeden.
Zuzana Palečková
Až ten koronavínus odejde a karanenta zmizí
Nejsme sami, plácáme se v tom napříč kontinenty. Jen ta rána bývají někdy dost trudná. Avšak když si jeden pěkně popovídá sám se sebou, může se nakonec i zasmát.
Zuzana Palečková
Další volba za námi
Nejsou lidi, zdálo by se, a proto se musí povolat zálohy. Lidi by byli, jen zdravého rozumu se nějak nedostává.
Zuzana Palečková
Je dobře, že existuje naděje
Nikdy mě čistě ženské sedánky nelákaly. Společnost bez mužů? Nic pro mě! A najednou jsem se ocitla na dámské sešlosti a bylo to skvělé. Zejména proto, že dámy pozvaly Pavlu Gomba. A pak se děly věci!
Zuzana Palečková
Asociální demokracie
Vždy jsem si myslela, že sociální demokracie je strana, která by v parlamentu rozhodně být měla, minimálně kvůli vyváženosti. Už si to nemyslím.
Zuzana Palečková
Musí být zle, aby bylo dobře?
Co to v nás je, že se k sobě za krize chováme skvěle a jakmile nastane blahobyt, jsme člověk člověku vlkem?
Zuzana Palečková
Stávkovat měli i rodiče
Školství není jenom věc učitelů a nejde jenom o platy. Jde o nás všechny, o budoucnost naší země. Všechny by nás to mělo zajímat, rodiče, prarodiče, ale i bezdětné. Jenže moc nezajímá.
Zuzana Palečková
Hrana zvoní všem?
Pěkně jsme si pobyt v Montrealu užili. Pohostinné město plné restaurací, barů, všude v ulicích rozjaření lidé, kteří ještě užívají poslední záchvěvy léta než udeří dlouhá krutá zima. Ne všude ve světě však vládne taková pohoda.
Zuzana Palečková
Imperialismus včera a dnes
Někdy se na nás dějiny usmívají, někdy mračí a někdy se řehtají na celé kolo. A teď mám dojem, že se jenom zlomyslně šklebí.
Zuzana Palečková
Filipova starost o vepřové
Stal se zločin! Zrušili vepřín! Sice je to už trochu dýl, celá aféra malinko vyčpěla a produkce vepřového je uspokojivá, leč s čísly lze kouzlit A ti dávno mrtví? Koho ještě dnes zajímají? Avšak ty klesající preference!.
Zuzana Palečková
Měla raději zazpívat
Paní Eva Urbanová, jedna z našich nejznámějších operních div, poskytla Seznamu poměrně obsáhlý rozhovor. Má prý velkou starost o "českou věc" v Národním divadle. Co taková česká věc vlastně obnáší, jsme se však nedozvěděli.
Zuzana Palečková
Pískoviště
To je pořád: "Dej mi tu lopatku!" "Nedám!" "Dej ji sem! Jestli mi jí nedáš, tak s tebou nebudu kamarádit a Evička taky ne!" Jenže Evička klidně s uzurpátorem kamarádí. Je to k vzteku, je to k breku. Nepřipomíná vám to něco?
Zuzana Palečková
Vážená Okurková sezóno!
Taková banální, nudná věc! Tak všední! A přitom známka dobrého zdraví společnosti. Nám se však nedostává, kolikátou sezónu už?
Zuzana Palečková
Půjdu
Moc tomu nerozumím. Před volbami jsem úctyhodná občanka, po jejímž hlasu je sháňka, ale když se mi pak něco nelíbí, jsem pomatená naiva, co věří bludům. Asi nás na Letné bude víc... .
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 159
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 960x