Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Trochu úcty, pane prezidente!

14. 05. 2017 23:44:52
Jednou za rok se schází zástupci národa, aby vzdali hold našim hrdinům, kteří neváhali a s nasazením vlastních životů bojovali za naši zemi, za nás za všechny. Oni svoji povinnost splnili vrchovatě. A naše reprezentace?

Každý květen mě to dojímá znovu a znovu. Staré filmové záběry z posledních dnů války a potom z osvobození. Ruiny, střelba, barikády, hromadný úprk civilistů před kulkami ostřelovačů. Pak sekvence nahrané radosti pro filmové týdeníky. Na sovětskou armádu si zrovna nepotrpím, ale záběry rozjásaných tváří na ulicích, zaprášení a unavení vojáci na tancích mi po léta spolehlivě vženou slzy do očí.

Zase poslouchám v televizi a v rádiu příběhy parašutistů, atentátu, Lidic a Ležáků. Na obrazovce se střídají tváře přeživších potomků zavražděných, pro nás dnes už většinou bezejmenných lidí, kteří se nějak okupantům postavili. Pamětníci vyprávějí, jak maminku a tatínka, dědečka a babičku viděli naposledy, jak je odvedli muži v černých kabátech, což znamenalo jediné, konec.

Vždycky mě překvapí a zaskočí, kolik těch příběhů bylo. A vždycky si taky vzpomenu na jednoho dávného spolupracovníka svého muže, Poláka. "Vy Češi jste takoví přemýšliví", povídal a já v jeho slovech slyším jistý posměch, "než něco uděláte, dumáte tak dlouho, až se ten důvod pro akci nějak vytratí."

Nemyslím, že má pravdu. Asi nejsme národ, který by sedl na koně a vrhal se proti tankům, ale rozhodně nejsme zbabělejší než ostatní. Všude se našli hrdinové a zrádci anebo prostě takoví, kteří měli smůlu a dramatické okolnosti je semlely. Spíš si myslím, že nějak nedokážeme své hrdiny uctít a příliš lehce na ně zapomínáme. Tak alespoň jednou za rok si je připomínáme, vyprávíme jejich příběhy a vzpomínáme na tu hroznou dobu.

Ještě je pár opravdových hrdinů mezi námi. Ať už z domácího odboje anebo statečných vojáků, kteří bojovali v řadách zahraničních armád. Dovedu si představit, jak velký význam pro jejich život má každoroční setkání na Vítkově. Je to snad nejdůležitější státní svátek, na posvátné hoře se shromáždí vojáci a nejvýznamnější představitelé naší země. Hraje řízná vojenská hudba, jejich mladí nástupci stojí seřazeni ve vzorných šicích, v uniformách a barvách naší armády, armády svobodného státu, což je jejich zásluha, jejich zásluha je, že tady dneska jsme a můžeme žít ve vlastní zemi.

Nevím, jaké jsou jejich osudy. Jak žijí, s rodinou nebo sami, jsou šťastní nebo osamělí? Jsem však přesvědčená, že ten jeden den v roce šťastni jsou. Celý národ je vidí a připomíná si s nimi jejich mladá léta, jejich hrdinství, odvahu a činy. Národ je jim vděčný a svou vděčnost tento den ukazuje. Nemůžeme tam být všichni, ale měl by tam být náš prezident, hlava našeho státu, autorita, jež za nás za všechny vyjádří náš vděk a úctu našim hrdinům.

Nu, nebyl tam. A já bych si tentokrát dovolila nesouhlasit se slovy jednoho ze starých pánů generálů: "Pan prezident měl asi něco jiného na práci, tak nemohl přijít." Příliš velká skromnost a velkorysost, pane generále. Tento den si neumím představit jinou důležitější práci pro prezidenta. Tohle je jeho povinnost, měl tam být, protože je úplně jedno, že pan prezident nesnáší pana premiéra, potažmo další pány z vlády. To není důležité. Důležité je ukázat, aspoň jednou za rok, že nejsme národ zbabělců a že víme o svých recích. A veškeré pikle a lsti a intriky by měly jít stranou. Aspoň tenhle jeden jediný den!

Autor: Zuzana Palečková | neděle 14.5.2017 23:44 | karma článku: 38.31 | přečteno: 3152x

Další články blogera

Zuzana Palečková

Nevyhodim ani nitku!

Prostě ne! Vím, měla bych. Čtu o tom často, jak je očista důležitá, jak je osvobuzující, ale já to neumim. Všechno mám s něčím nebo s někým spojené. Tak mě holt módní směry míjejí, ale mně je dobře. A navíc se chovám ekologicky.

17.7.2017 v 10:48 | Karma článku: 17.11 | Přečteno: 569 | Diskuse

Zuzana Palečková

Český rybníček

Tak by mě moc zajímalo, jestli se třeba dožiju toho, že budu pyšná na našeho prezidenta, vládu a naši reprezentaci vůbec. A že se v cizině nebudu bát, že mě soudí podle nich...

9.7.2017 v 21:39 | Karma článku: 15.69 | Přečteno: 412 | Diskuse

Zuzana Palečková

Sobě sami jsme si nepřáteli

Tak hurá! Více zbraní mezi lidi, jen houšť! V době, kdy máme uprchlíků dvanáct a kdy se sousedské spory řeší střelnou zbraní? Nebylo by lepší začít výchovou etickou i fyzickou a zbraně rozdat až pak?

2.7.2017 v 21:58 | Karma článku: 15.16 | Přečteno: 297 | Diskuse

Zuzana Palečková

Daj-li medaili?

Ale dajli, jenže to není jen tak. Dotyčný musí splňovat určitá kritéria, a ne ledajaká. To by si mohl myslet kdekdo, že do toho bude smět kafrat! Na to jsou jinší páni a hlediska úplně speciální, to přenechme jiným, povolanějším!

25.6.2017 v 23:12 | Karma článku: 8.66 | Přečteno: 168 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jiří Míka

Kořeny politické korektnosti nejsou v neomarxismu?

Dlouho mi vrtalo hlavou, jak mohou "progresivní" intelektuálové volat po utlačování mužů a vyzdvihování žen. Po utlačování bílých a propagování a skoro slepé toleranci k jiným národům. Kořeny ideologie "tolerance" to vysvětlují.

21.7.2017 v 14:22 | Karma článku: 24.58 | Přečteno: 501 | Diskuse

Eva Svobodová

Manipulace: proč se vede mediální kampaň ke "kauze burkini"?

Intenzivní mediální masáž kolem malicherné záležitosti pokračuje už druhý týden. Opravdu to někoho ještě zajímá, nebo je to testovací průzkum, kam až se společnost nechá převýchovně dotlačit?

21.7.2017 v 13:50 | Karma článku: 31.93 | Přečteno: 697 | Diskuse

František Pektor

Češi a ty Internety...

Přibližně patnáct minut pozadu mě osvítil Bůh a dopřál mi to štěstí přečíst si pár komentářů ke zprávě o zakázání burkin plavek na koupališti v Litoměřicích. No nedalo mi to...

21.7.2017 v 13:09 | Karma článku: 6.87 | Přečteno: 419 | Diskuse

Karel Ryšán

Máme svoje práva!

Právě jsem si přečetl, jak Italové řeší jeden ze svých problémů. Selfie tyče a odpadky. Samozřejmě mě nenapadlo nic jiného, než srovnávat. Protože my jsme na řešení problémů experti.

21.7.2017 v 9:52 | Karma článku: 19.67 | Přečteno: 590 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Podle Štrasburského soudu si nemůže dítě u pěstounů „zvyknout“

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku učinil přelomové rozhodnutí, které do budoucna velmi zahýbe s praxí svěřování dětí pěstounům. V případě Caldararu vs. Itálie potvrdil správnost navrácení dítěte po 7 letech u pěstounů.

21.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 35.02 | Přečteno: 2757 | Diskuse
Počet článků 71 Celková karma 17.44 Průměrná čtenost 1044

Jsem Zuzana Palečková. Jsem dcera, manželka, máma, maman půlky Gabonu, tchýně gabonská, babička Čechogabončete a mám touhu se tak trochu vyjádřit



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.