Sledovat volby v cizí zemi je vždycky zábavné, vidět ty emoce, radost, smutek, člověk má takový příjemný nadhled. Jenže, je v Evropě nějaká země opravdu úplně cizí?
Venku prší a je pěkná zima, ale my jsme zatopili v krbu, manžel, psi a všechny kočky jsou najedení, všechna zvěř je volně rozložená po bytě (nejoblíbenější místo těsně u ohně je kocoura Merlina), my sedíme s mužem ve fotelích a sledujeme francouzskou televizi, povolební dění v ulicích a debatu s příznivci kandidátů.
Prvního posloucháme Francoise Fillona. Mohu si o něm, o financování jeho rodiny a o jeho oblecích myslet cokoli, ale musím uznat jedno, jeho povolební projev je nesmírně kultivovaný. Uznává porážku, bere ji jako svoji osobní prohru a vyzývá své příznivce, aby se nevzdávali svých představ, nicméně nyní je nutné zabránit národní katastrofě a volit Emmanuela Macrona proti Marine Le Pen. Publikum má spíše postarší, dobře oblečené, kultivovaně zklamané.
Vrací se debata ve studiu. Nejvíc je slyšet zástupce vítězné strany (zatím), ale dva šikovní moderátoři dávají rovnoměrně slovo všem. Momentálně se příšerně rozčiluje podsaditý chlapík, podle výslovnosti odněkud z jihu, zástupce Front nationale, čili Marine Le Pen. Snaží se všechny přesvědčit, že jeho hnutí není nacionalistické a je to jediná záchrana pro Francii před světovým terorismem. Všichni se usmívají a slovo si bere další podporovatel Emmanuela Macrona. Mluví o nové cestě, o změně. Nějak zapomněl, že jeho favorit se dost dlouho na té zatracované vládě podílel a odešel pouze proto, že se rozhodl kandidovat proti stávajícímu prezidentovi.
Střih. Mluví Marine Le Pen. Od minulých voleb zestárla. Je dokonale nalíčená, ale působí stále více maskulinně. Je vynikající řečnice, její francouzština je bezvadná, skvěle frázuje a dokonale dokáže vygradovat svůj proslov. Děkuje svým voličům, že ji poslali do druhého kola. Burcuje je do boje, Francii je nutno zachránit před hordami běženců a před nefunkční Evropskou unií. Co bude dál již nezmiňuje. Velice často používá slovo lid, což je trochu zvláštní, poněvadž její příznivci jsou podle prostřihů velmi dobře situovaní příslušníci vyšší střední třídy, tak kolem čtyřiceti a výše.
Diskutující ve studiu se shodují v tom, že nejvíc na zadek dostaly tradiční strany. Nesplnily očekávání široké fronty voličů, ani univerzitních profesorů, ani sedláků a ani dělníků. Nad všemi dohady o budoucnosti Francie vládne společná idea: Je nutno, přes veškeré výhrady protivníků, podpořit Emmanuela Macrona proti Marine Le Pen. Nicméně všichni souhlasně přikyvují na poznámku stále překrásné Rachidy Dati, bývalé ministryně, že francouzské prezidentské volby jsou zase o tom, že nakonec všichni volí odpůrce právě Marine Le Pen, bez ohledu na ideologii.
Střih na ulici. Auto Emmanula Macrona se prodírá zástupy příznivců. Kolona skoro už prezidentská ho veze asi z bytu do jeho volebního štábu
Mezitím mluví pan Mélenchon. Neskrývá zklamání. Stále doufá, že se dostane do druhého kola. Žádá své příznivce, aby vytrvali a nerozpouštěli svá seskupení. Snaží se usmívat, ale je to pro něj evidentně nadlidský úkol. Domluví, zamává a urychleně odchází. Vlasatý mladík do mikrofonu mluví zaníceně o světovém imperialismu a miliardářích, a to si teda přihnu trochu víc.
Debata ve studiu přitvrzuje. Socialisté jdou tvrdě do zástupce pravice a všechny se snaží překřičet centralista. Hovor je velice dynamický, poněvadž diskutující se neustále obměňují, přicházejí a odcházejí. Momentálně spustil kulometnou palbu mluvčí pana Mélenchona, jediný, kdo mu dokáže konkurovat, je zástupce Marine Le Pen.
Střih. Na mítink do svého klubu dorazil Macron. Přichází mezi své příznivce se svojí šarmantní, o tolik starší manželkou. Nakonec na tribuně zůstává sám. Dav skanduje: Macron prézident! Mladík s nevýraznou tváří mluví rozhodně a plynule. Je naprosto klidný a připravený. Jaký rozdíl oproti volebním projevům! Neprozrazuje žádné emoce. Děkuje za hlasy, které ho poslaly do druhého kola. Zdraví soupeře, to je novinka. Děkuje jim za hlasy pro druhé kolo. Svůj projev čte, je nemastný, neslaný. Lidé jásají, ale nezúčastněnému nějak není jasné, proč. Nic jsme se nedozvěděli, jen že se za čtrnáct dní chce stát prezidentem všech. Jediný projev emoce byl, když mluvil o své ženě.
Tak Francouzi si dneska vybrali, hezkého leč nevýrazného mladíčka, technika moci, jenž je plně odhodlán napravit všechny křivdy a učinit z Francie ráj na zemi. Mohl tedy už začít, když byl ministrem vlády, ale z postu prezidenta mu to zřejmě půjde líp.
Pomalu to vypneme. Je dohráno. Debata, ač místy velice živá, byla kultivovaná a zajímavá. Co host, to názor. Nicméně, po dnešní volbě je zřejmě rozhodnuto. Bylo zábavné to sledovat. Jen mě tak trochu mrazilo, nás to čeká za chvíli, jen v obráceném pořadí, napřed parlament, pak prezident. Nevím, jestli i u nás budou diskutující také tak na úrovni, ale už dneska je jisté, že volba bude v obou případech těžká a že si nad výběrem budeme zřejmě zoufat stejně jak ti Francouzi.
