Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Velikonoční poučení

16. 04. 2017 23:00:00
No vážně, je nějaký zvláštní důvod, proč jsme na sebe my Češi pořád tak hnusní? Starosti mají lidé všude na světě, nejsme v tom sami.

Velikonoce jsou tu, děti a študáci mají prázdniny, takže přijede i ta naše, všude plno hyacintů, tulipánů a narcisek, vajíček a barev. Bude volno, rodina se sejde, bude to fajn.

Jo, rodina se sejde. A bude chtít jíst, jasně. Takže moje letošní předsevzetí, že svátky rozhodně, ale rozhodně nebudu trávit v kuchyni, zase vezme za své. Začínám počítat přítomné, čili nás zas bude jak malejch psů. Snacha Johanna bude slavit první české velikonoce, takže budu muset udělat nádivku, salát, rybu, jehněčí, ježíšmarjá. Budou snídat, obědvat, večeřet. Kolik dní volna že to je?

Naštěstí přijela ta moje holčička a pomůže mi. Objíždíme místní obchody. Uzeniny, sýry, pečivo. V samoobsluze sedí za kasou paní, znám ji léta. Tváří se komisně a už moje potraviny mrská nerudně za sebe. "Hernajz, proč to dělá", pomyslím si posté. "Asi není tak dobře placená, ale já za to nemůžu. Nechci po ní, aby mi přála "šťastný konec odpoledne", jako pokladní v Ženevě (mimochodem, plat asi taky nic moc), ale aspoň se trochu pousmát, ne?"

No nic, pokračujeme dál. Naše místní obchodní centrum. Když už jsem tady, stavím se v zahradnictví a koupím zeminu pro muškáty. Vlečeme s holčičkou těžký vozík s ještě těžšími pytli. Moc nám to nejde, proti nám jde mohutný pán s dlouhými rozevlátými vlasy a plnovousem, zajímavý, prudce vrazí do vozíku, vychýlí náš trudně nabytý směr a maže k pokladně, abychom ho náhodou nezdržely při placení. Má dva miniaturní květináče, postavu vhodnou k lámání skal a zajímavou tvář k tomu. Nicméně je to blbec, což potvrzuje tím, že se na nás ještě na parkovišti vyřítí ve svém luxusním džípu a zatroubí, poněvadž s naším nákladem se uhýbá dost těžkopádně.

Jo, tak ještě dolů do obce do bioobchodu k naší milé paní pro chleba. Musím zaparkovat před nádražím, v poslední době je to u nás horší než na Václaváku. Poctivě vytahuju ukazovač času, či jak se to jmenuje, chleba, vajíčka, snad máme všechno. Zpátky a rychle pryč, nejvyšší čas, jenže ouha, nikdo mě nepustí, všichni hrozně spěchají. Couvám a zase zajíždím na místo. Kleju. Mluvím velmi, velmi neslušně. Nakonec se mi přece jen podaří vyjet a zařadit se, za mnou nějaká vytuněná rachotina s mládežníky na palubě, všichni na mě ukazují celkem sprostá gesta, chci zastavit a jít jim vynadat, holčička na mě kouká prosebně, tak toho nechám.

Tak ještě lékárna a drogerie. Našla jsem místo na parkovišti, no sláva, všechno proběhlo hladce. Vracíme se. Zrovna vedle nás parkuje elegantní dáma v krásném bílém autě. Všechno tak ladí, je tak vystajlovaná, krásně oblečená (krucinál, nemusím tady taky furt pobíhat v odrbaných džínách a mikině po klucích!), ale!

"To si snad ze mě děláte srandu, ne?!" zařvala jsem, až sebou moje holčička trhla. "Zuzano, kde máš pětikačku, já jí to auto snad objedu!"

Vztek mnou cloumá. Krásná madam totiž zaparkovala velkoryse, jenže pouze nalevo. Napravo, tudíž přímo vedle mě, jí zbylo nějakých pět cenťáků. Do auta by se nedostala ani moje štíhlounká dcera.. Kočka mrskne vztekle okem pod superdlouhými řasami, mlčky nasedne do luxusní káry a přeparkuje. Velmi půvabně opustí auto, nám už nevěnuje ani pohled. Najednou je mi trapně. Nevím, co bych té své holce řekla. Jako vítěz se rozhodně necítím.

Večer patláme nádivku, šlehám bílky a koukám přitom na televizi. Dávají příběh Mojžíšův. Nějak se mi to míchá, starozákonní sága plná povinnosti a tvrdého trestu a do toho se peče nádivka, krásně voní a já sedím a myslím na právě uplynulý den. Zítra dorazí rodina, užijeme si to. Jenže já jsem unavená a nějak vyprázdněná. Vtom se ke mně přitulí moje holčička.

"Mami, víš, ve Skotsku, já se tam potkávám s lidmi ve vlaku třeba, v obchodech, a oni jsou k sobě daleko milejší a slušnější a mírnější než my tady. Když do někoho náhodou vrazím, ještě se mi omluví. A jsou to úplně obyčejní lidi, jezdí každé ráno do práce a taky to asi nemají lehké."

Už zase odjela, milá moje, ale já přečetla její tiché poselství. Budu se snažit, holčičko moje. Nebudu hovořit sprostě, nebudu nikomu vyhrožovat a vůbec. Prostě začnu u sebe.

Autor: Zuzana Palečková | neděle 16.4.2017 23:00 | karma článku: 32.15 | přečteno: 3691x

Další články blogera

Zuzana Palečková

Už nám zase kážou

Volební kolotoč se už pěkně rozbíhá a zřejmě i letos můžeme čekat spoustu zábavy. Jenom to všechno přežít se zdravým rozumem!

17.9.2017 v 23:23 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 423 | Diskuse

Zuzana Palečková

Není studium jako studium...

Na univerzitě ve Stirlingu jsem nadělala spoustu fotek a doufám, že aspoň pár se mi jich podaří uveřejnit v tomto článku. Mám jich spoustu a s případnými zájemci je mohu sdílet. Stojí to za to.

11.9.2017 v 0:08 | Karma článku: 10.21 | Přečteno: 662 | Diskuse

Zuzana Palečková

Řekni, kde ti muži jsou

Co se asi mohlo stát, že se z veřejného života skoro vytratili? Obklopeni agenturami, poradci, vizážisty a kadeřníky se čelní představitelé států snaží zapůsobit na národy. Aby jim sdělili své myšlenky? Anebo že by další volby?

27.8.2017 v 23:50 | Karma článku: 22.88 | Přečteno: 1395 | Diskuse

Zuzana Palečková

Krize by nám šly...

Dunkerk je skvělý film o beznadějné situaci, o tom, co všechno lidé dokáží vydržet a překonat, co jsou ochotni udělat pro jiné. Vybízí k zamyšlení nad tím, jak bychom to asi zvládli my, jací vlastně jsme?

21.8.2017 v 0:58 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Radek Maleč

Šokující zpověď bezohledného řidiče.

Kámo, jak se ti líbí, když tě na silnici někdo vytlačí, nějak ohrozí nebo omezí? Každý mě někdy potkal, bezohledného řidiče :)

23.9.2017 v 10:28 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 378 | Diskuse

Peter Szendy

7 pilířů pseudohumanismu - část první

Ano..7 pilířů pseudohumanismu – takto se měl článek jmenovat a o nich měl článek pojednávat...(ještě mám zadat alespoň 6 znaků, abych splnil podmínky perexu, ale méně, než kolik jich má následující věta, no to je skvělé)

22.9.2017 v 19:20 | Karma článku: 26.06 | Přečteno: 573 |

Jan Ziegler

Odboráři lidem škodí a moc

Řekl bych dokonce, že ještě víc než alkohol a cigarety. Oni sice tvrdí, že hájí zájmy zaměstnanců, ale svými skutky dělají opak. Jestliže brání snižovaní odvodů za pracovníky, brání i zvyšování platů.

22.9.2017 v 19:16 | Karma článku: 21.76 | Přečteno: 524 | Diskuse

Jiří Turner

Teroristi v Čechách nekřičí: „Allahu akbar!“ Řvou: „Uber!“

Tak už je to i u nás! Jedni vyhrožují blokádou Prahy a likvidací konkurence a druzí chtěli vyhodit do vzduchu vojenský vlak. Ti první našli inspiraci v 90. letech u mafiánů od Thorgesu a ti druzí se asi zhlídli v Bakuninovi.

22.9.2017 v 19:06 | Karma článku: 19.11 | Přečteno: 953 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak to, že soud osvobodil anarchisty obžalované z útoku na vlak?

Anarchisté byli ovšem obžalováni toliko z přípravy útoku, ne útoku samotného. Ale taková manipulace s fakty už k práci našeho blogera používajícího falešnou identitu (stejně jako policejní a jiní agenti), už tak nějak patří

22.9.2017 v 18:21 | Karma článku: 10.33 | Přečteno: 475 | Diskuse
Počet článků 78 Celková karma 17.71 Průměrná čtenost 1024

Jsem Zuzana Palečková. Jsem dcera, manželka, máma, maman půlky Gabonu, tchýně gabonská, babička Čechogabončete a mám touhu se tak trochu vyjádřit



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.