Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Etika nebo obchod?

19. 02. 2017 23:50:16
Švýcarsko je nádherná země. Hory, jezera, volně se pasoucí krávy, vynikající sýry, skvělé víno. Rozvinutý demokratický systém založený na systému referend, v nichž obyvatelé rozhodují o všem. Idyla. Idyla?

Když jsme přijeli do Švýcarska, byli jsme mladí a nezkušení. Muž se okamžitě ponořil do práce a jái jsem se starala o naše dva malé syny. Všechno bylo nové a nesmírně zajímavé. Zpočátku jsme si užívali parky plné atrakcí, kluci se pomalu osmělovali a navazovali kamarádství, já jsem se nadšeně ponořila do studia francouzštiny.

První týdny pominuly a nastaly, pochopitelně, první obtíže. Francouzština mi rozhodně nešla tak rychle, jak jsem původně předpokládala. Muž byl velice vytížený a já jsem se potýkala s drobnými všedními obtížemi, jež mnohdy narostly do obludných rozměrů právě díky neznalosti jazyka. Starší syn se urputně domáhal návratu domů, což se ještě zhoršilo s nástupem do školy. Navíc oběma klukům ztrpčoval na hřišti život místní darebák, s jehož matkou naprosto nebyla řeč. Na moje pokusy navázat kontakt v angličtině nebo němčině odpovídala pohrdavým krčením ramen (velice francouzské) a nechápavým: " Pardon?"

"Káčo jedna pitomá," pomyslela jsem si vždycky bezmocně a myslela jsem si to poměrně často i ve škole, kde jsme narazili na velice nepříjemnou paní učitelku. Tak to nám to tady teda pěkně začíná, říkala jsem si, a asi i brzy skončí, poněvadž syn se ne a ne nějak zapojit a s tím čisťounkým, vypulírovaným Švýcarskem sžít.

Navíc jsme museli poměrně často chodit na různé recepce a večeře. Z mé původní radosti - sundám tenisky a džíny, hezky se obleču, nalíčím a vyrazím mezi lidi, kteří nás Čechy musí nutně po sametové revoluci milovat, mě brutálně vyléčila hned první recepce. Všichni švitořili skvělou francouzštinou, v Ženevě se prostě jinak nemluví, a mně dávali okatě najevo, že na takové vyjevence jako jsem já, fakt nikdo zvědavý není. Havel nehavel.

Mohla bych napsat knihu o tom, jak rafinovaně jedovaté dokážou být dámy z nejlepších kruhů, aniž by řekly jediné ošklivé slovo. Další kniha by pak posléze mohla být o tom, jak jsem pro změnu dokázala být večer po akci nepříjemná já na svého chotě, který, ovládaje perfektně ten proklatě složitý jazyk, strávil krásný večer v kruhu pánů debatujících o vysoce intelektuálních tématech, zatímco já jsem byla nucena poslouchat výrony typu: "A to vy mluvíte doma na svoje děti francouzsky? To nedělejte, s tím vaším přízvukem ty malé chudáky budete akorát plést!"

Ach jo. Ale pořád jsem se snažila pohnout s tou francouzštinou a ještě přesvědčovat syna, že Švýcarsko a Ženeva jsou bezva, i když jsem si už vůbec nebyla jistá, jestli to platí zrovna pro nás. A pak jednoho dne se syn skamarádil se spolužákem, malým Indiánem z Peru, Miltonem, který ho s tím báječným Švýcarskem smířil a já jsem se zase přes psa seznámila s úžasnou Christine, manželku finského velvyslance, která mě zase uvedla mezi dámy, ano, mezi ty protivné dámy, které najednou byly milé a zvědavé a vstřícné. (Až na tu jednu).

Otevřel se nám nový svět, Švýcaři, jak jsme je dosud vůbec neznali. Zvali nás do svých domovů, s opravdovým zájmem naslouchali o dění a vývoji u nás. Najednou jsme vedle těch jejich typických vlastností jako je disciplina, slušnost, pořádkumiluvnost, ale i jistá odtažitost, objevili i jiné. Přirozenou a neokázalou hrdost, vědomí sounáležitosti k národu, jež se projevuje například úctou a společnou oslavou národních svátků. A v neposlední řadě i jejich pojetí přátelství. Žádné bujaré poplácávání po zádech a široké úsměvy v prvních vteřinách seznámení. Zdvořilý odstup a tiché vyčkávání. Ale jestliže vám jednou otevřou své srdce, je to už napořád a nezáleží na věku ani na postavení.

Člověk by mohl jenom závidět. Nádherná příroda, pracovité obyvatelstvo. Světoznámé, spolehlivé výrobky. A přece i v tomhle ráji se najde kaz. Jeden produkt se jim přece jen moc nepovedl. Mám na mysli absolventa jejich báječného, pro normální smrtelníky naprosto nedostupného systému soukromého školství. Kim Čong-un, momentální silně kontroverzní vládce severní Koree, strávil na elitní škole v Bernu dva roky a neřekla bych, že ho život v jedné z nejdemokratičtějších zemí světa nějak zásadně poznamenal. Tak bych si na závěr dovolila přece jen jednu radu. Možná bych oželela to vysoké školné a nepokoušela se vzdělávat děti diktátorů. Zdá se totiž, že to je marná snaha.

Autor: Zuzana Palečková | neděle 19.2.2017 23:50 | karma článku: 16.99 | přečteno: 691x

Další články blogera

Zuzana Palečková

Už nám zase kážou

Volební kolotoč se už pěkně rozbíhá a zřejmě i letos můžeme čekat spoustu zábavy. Jenom to všechno přežít se zdravým rozumem!

17.9.2017 v 23:23 | Karma článku: 13.04 | Přečteno: 423 | Diskuse

Zuzana Palečková

Není studium jako studium...

Na univerzitě ve Stirlingu jsem nadělala spoustu fotek a doufám, že aspoň pár se mi jich podaří uveřejnit v tomto článku. Mám jich spoustu a s případnými zájemci je mohu sdílet. Stojí to za to.

11.9.2017 v 0:08 | Karma článku: 10.21 | Přečteno: 662 | Diskuse

Zuzana Palečková

Řekni, kde ti muži jsou

Co se asi mohlo stát, že se z veřejného života skoro vytratili? Obklopeni agenturami, poradci, vizážisty a kadeřníky se čelní představitelé států snaží zapůsobit na národy. Aby jim sdělili své myšlenky? Anebo že by další volby?

27.8.2017 v 23:50 | Karma článku: 22.88 | Přečteno: 1395 | Diskuse

Zuzana Palečková

Krize by nám šly...

Dunkerk je skvělý film o beznadějné situaci, o tom, co všechno lidé dokáží vydržet a překonat, co jsou ochotni udělat pro jiné. Vybízí k zamyšlení nad tím, jak bychom to asi zvládli my, jací vlastně jsme?

21.8.2017 v 0:58 | Karma článku: 9.45 | Přečteno: 253 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Radek Maleč

Šokující zpověď bezohledného řidiče.

Kámo, jak se ti líbí, když tě na silnici někdo vytlačí, nějak ohrozí nebo omezí? Každý mě někdy potkal, bezohledného řidiče :)

23.9.2017 v 10:28 | Karma článku: 4.76 | Přečteno: 378 | Diskuse

Peter Szendy

7 pilířů pseudohumanismu - část první

Ano..7 pilířů pseudohumanismu – takto se měl článek jmenovat a o nich měl článek pojednávat...(ještě mám zadat alespoň 6 znaků, abych splnil podmínky perexu, ale méně, než kolik jich má následující věta, no to je skvělé)

22.9.2017 v 19:20 | Karma článku: 26.06 | Přečteno: 573 |

Jan Ziegler

Odboráři lidem škodí a moc

Řekl bych dokonce, že ještě víc než alkohol a cigarety. Oni sice tvrdí, že hájí zájmy zaměstnanců, ale svými skutky dělají opak. Jestliže brání snižovaní odvodů za pracovníky, brání i zvyšování platů.

22.9.2017 v 19:16 | Karma článku: 21.76 | Přečteno: 524 | Diskuse

Jiří Turner

Teroristi v Čechách nekřičí: „Allahu akbar!“ Řvou: „Uber!“

Tak už je to i u nás! Jedni vyhrožují blokádou Prahy a likvidací konkurence a druzí chtěli vyhodit do vzduchu vojenský vlak. Ti první našli inspiraci v 90. letech u mafiánů od Thorgesu a ti druzí se asi zhlídli v Bakuninovi.

22.9.2017 v 19:06 | Karma článku: 19.32 | Přečteno: 953 | Diskuse

Karel Trčálek

Jak to, že soud osvobodil anarchisty obžalované z útoku na vlak?

Anarchisté byli ovšem obžalováni toliko z přípravy útoku, ne útoku samotného. Ale taková manipulace s fakty už k práci našeho blogera používajícího falešnou identitu (stejně jako policejní a jiní agenti), už tak nějak patří

22.9.2017 v 18:21 | Karma článku: 10.33 | Přečteno: 475 | Diskuse
Počet článků 78 Celková karma 17.71 Průměrná čtenost 1024

Jsem Zuzana Palečková. Jsem dcera, manželka, máma, maman půlky Gabonu, tchýně gabonská, babička Čechogabončete a mám touhu se tak trochu vyjádřit



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.