V botách je to lepší
Tak se mi zase stala taková divná příhoda. Byl jeden z posledních krásných dnů, pátek a já jsem jako obvykle v pátek nevěděla, kam dřív skočit. Navíc jsem slíbila, že vyzvednu v Praze vnuka a odvezu si ho domů, aby si jeho rodiče taky jednou mohli vyjít. Celý den se mi moc nedařilo, už ráno jsem nestíhala, rychle nějaké šaty na sebe, sandály dneska ještě budou stačit a mazat. Ve vlaku jsem navíc zjistila, že jsem doma zapomněla peněženku. No co, nějak to překlepu, vlastně dneska peníze ani moc nepotřebuju.
Odpoledne zpěněná letím do jeslí. Nechci přijít moc pozdě, supím do kopce, no konečně jsem tam. Kluk se směje, letí ke mně, je to sladká odměna za dnešní svízele. V poklidu jedeme na tramvaj, všechno jsem nakonec stihla a zvládla, jsem spokojená, a tu náhle, ouha, sandál padá z nohy, řemínek praskl.
Co teď? Botku na ulici rozhodně nespravím. V kočárku nacházím tenkou gumičku, no sláva! Přetáhnu ji přes botu, snad na noze vydrží. Vydržela pouze jednu ulici, pak praskla, pochopitelně. Nápady došly, nejsem technický typ, někdo jiný by možná na něco přišel, já však byla v koncích.
Chodit se v tom nedá, to bych se přerazila. Nu což, je teplo, půjdu bosa, dojít na tramvaj prostě musím. Sundám boty, nacpu je do košíku pod kočárem a jedem. Fyzicky to nepříjemné není, doma bosa chodím, kdy můžu. Jenže tady je to jaksi jiné. Šlapu dál, tlačím kočárek, ale spokojenost se vytratila.
„No a co“, mrmlá moje zpupné já. „Stát se to může každýmu přece!“
„No jo, jenže nestává. Nebo tady vidíš zástupy bosých lidí?“ Moje druhé já, pochybovačné a většinou dosti nepříjemné. Nevidím, bosá jsem na ulici jediná. Konečně dorážím na stanici. Přijela špatná tramvaj, starší typ, s kočárkem se nastupuje špatně. Naštěstí se jeden pán nabízí sám od sebe. Snad si ani nevšiml, že nemám boty. Sedám si na sedadlo a pokoutně se rozhlížím. U vchodu stojí ošumělý muž s velkou igelitovou taškou, usmívá se na mě. Když zachytí můj pohled, spiklenecky mrkne. Ach jo, ale u nádraží mi pomůže ven, asi ze solidarity.
Je mi to stále nepříjemnější. Marné snahy mého prvního já („ježíšmarjá, o nic nejde“) nevedou k ničemu. Cítím se hloupě a mám pocit, že se na mě všichni dívají. Druhé já mě neustále popichuje: „Hm, tady na nádraží, dlažba špinavá, kdekdo si tu odplivne, no fuj. I ti chlapi se psy venku jsou obutí! Podívej se na sebe! Šaty taky nic moc, co´s ráno jen tak shrábla. No pěkně na sebe dbáš, jen tak dál.“
Už je mi to trapné někoho žádat o pomoc, ale musím. Mladík s baťohem se kočárku ochotně ujímá. Nahoře na peróně si všimne mých bosých nohou, pousmál se nebo se mi to jenom zdálo? Nastupuju do vlaku, to už zvládám sama. S úlevou si sedám a beru malého na klín. Proti mně sedí tři dámy, asi v mém věku, ovšem obuté a i jinak mnohem, mnohem elegantnější než já. Okamžitě přestávají štěbetat a zkoumavě si prohlížejí mě i mého snědého vnuka. Samozřejmě, oči jim záhy sklouznou na mé nahé nohy. Sebevědomé já se někde krčí v totální defenzívě a to druhé mě deptá: „Moc hezky, babi, moc hezky! Jen se na sebe podívej! Takhle může chodit mladá holka, nikoli matróna v tvém věku! Navíc, jsi tu s vnukem. Jak to asi vypadá? A ještě navíc, ten kluk je míšenec, hnědej, kudrnatej, okatej a ty bosa. Co si ty lidi tady pomyslí?“
„Tak bacha, to zas teda prr!“ První já se probralo. „Přestaň blbnout! Kluk je jak cumel a boty jsou v kočáru. Doma máš fůru lepších šatů a bot. Jsi normální ženská, co se jí rozbily sandály, no a co!“
Vystupuju z vlaku, ze schodů a do schodů už drncám raději sama. Ulevilo se mi až doma. A zatímco usilovně drhnu chodidla kartáčem, honí se mi hlavou divné věci. Jak je to jednoduché, ztratit pocit jistoty. Jeden přetržený řemínek a důstojnost je v trapu. Bosá na veřejnosti jsem najednou byla tak zranitelná. Nikdo mi nic nedělal, nikdo mi nic neřekl. Že se někdo díval či se pousmál, no bóže, zachovala bych se asi stejně. Jenže já jsem musela myslet na všechny ty xenofobní řeči, na vyloučené lokality, na vyděděnce všeho druhu. Na neurčitý pocit ohrožení, který jsem pociťovala já. Na „neobuté“.
Nikdy jsem se jim nesmála, ale teď se nebudu ani usmívat, ani shovívavě, ani jinak. A boty si budu brát pevné…
Zuzana Palečková
A proč?
Hlídám dva malé vnuky, takže tisíc otázek, začínajících věčným proč, mě za den spolehlivě uondá. Jenže jsem zjistila, že já sama se až nezdravě často ptám taky tak...
Zuzana Palečková
Obyčejný covidový den
Tak jsem se během covidové pandemie zase ochytřila o další termín - adiktologická poradna. Nikdy jsem neuvažovala o využití těchto služeb, ale při shlédnutí posledních zpráv jsem pochopila, že už je možná načase
Zuzana Palečková
Mělo to smysl!
Zachránit se za cenu popření sebe sama anebo umřít v pravdě? Dává to ještě dneska smysl? Ano, dává! Každý národ, který si váží své svobody, si připomíná své mrtvé!
Zuzana Palečková
Balkán? Balkán!
Někdy nad něčím nebo nad někým ohrnujeme nos a vůbec si neuvědomujeme, že to i nám zvoní hrana a že my sami se topíme v tom samém marasmu. Tak bůh s námi se všemi!
Zuzana Palečková
Co by kdyby
Asi nejsem sama, kdo usilovně přemýšlí nad tím, co nás to postihlo a proč. Jestli to náhodou není varování našemu plemeni, že se tu už roztahujeme přespříliš. A jaká bude naše odpověď? Vezmeme rozum do hrsti?
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Emisní povolenky, jak jsou nastaveny, zadupou náš průmysl do země, řekl Bžoch
Přímý přenos Tématu Green Dealu a jeho možné revize, se věnují kandidáti pro volby do Evropského parlamentu v...
Nejvyšší soud odmítl dovolání střelce z úřadu práce. Potvrdil mu doživotí
Nejvyšší soud potvrdil Jiřímu Dvořákovi doživotní trest vězení za násilné útoky na několik žen v...
Tohle je nenávist, řekl o protestech za Gazu Trump. Kampus stále nevyklidili
Kolumbijská univerzita v New Yorku odložila ultimátum, podle něhož měli protestující propalestinští...
Byl na vozíku, po výměně kyčlí běhá, trénuje na maraton. Pomáhá mu konopí
Jakub Kryšpín pracoval, dálkově studoval vysokou školu, měl plány do budoucna. Ty ale v roce 2006...
Jak na rychlou a jednoduchou večeři s rýží?
Díky své všestrannosti se rýže LAGRIS už dlouho stávají nedílnou součástí mnoha pokrmů z celého světa. Bez ohledu na to, zda se používají k...
- Počet článků 159
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 960x