Zvládneme to!
Jestli tohle léto něčím netrpí, pak je to syndrom okurkové sezóny. Kéž by tomu tak bylo! Ale Nice, Turecko a teď naposledy Mnichov zasáhly všechny.
Ještě si pamatuji, že jako malá holka jsem zažívala stavy úzkosti při pohledu na tehdejší televizní noviny. Válka ve Vietnamu, Brigate rosse v Itálii, Rote Armee Fraction v Německu, neustálé konflikty mezi Izraelci a Palestinci. Později Rusové vtrhli do Afghánistánu. Vážně jsem se někdy bála, že neustálé konfrontace mezi socialistickým táborem a „světovým imperialismem“ vyústí do další světové války, tentokrát poslední.
Na tohle všechno jsem si vzpomněla včera, když za mnou přišla vyděšená dcera, že nechce spát sama v pokojíčku. A jestli se tohle dělo někdy dřív. No dělo, ale nebylo to tak šíleně blízko. Turecko, no dobrá, sice spojenec, ale přece jen vzdálenější geograficky, ale hlavně mentálně, religiózně. Paříž, Nice, francouzské metropole, a teď Mnichov, doslova za rohem.
„Tak co budem dělat?“
Otázka za milión, holčičko. Prozatím zamkneme a zítra uvidíme. Nebudu Ti vykládat o tom, jak se někdy sama bojím. Osamělých šílenců, o nichž vlastní rodiny nevědí, co se jim honí hlavou a jaké děsné vzory a proč na sítích hledají. Organizovaných zrůd, jež vraždí ve jménu Boha, ale samy ho ztratily už dávno, protože tohle nemůže chtít žádný Bůh, to by pak už nebyl Bůh.
Avšak taky se bojím, a moc, děvečko moje, že to nezvládneme. Že podlehneme dávnému volání krve a budeme se mstít na nevinných. Že uzamkneme nejen svá srdce, ale i rozum. Že vyslechneme touhu po jasných a krátkých řešeních. Však se už taky první návrhy objevily. Vystoupit z Unie a uzavřít hranice. Nejlépe hermeticky asi. Sice se, prý, životní úroveň sníží o třicet procent, ale to nevadí, lépe nám bude v naší zemi samotným.
Tak nevím. Nevím, kde autor návrhu vzal těch třicet procent a nejsa ekonom, nevypočítám to. Nicméně mám oprávněnou obavu, že i těch předpokládaných třicet procent by pro určitou část našich spoluobčanů představovalo fatální propad životní úrovně.
A jak bychom vlastně tady v tom uzavřeném prostoru žili? K nám by nikdo nesměl, ale my ano, my bychom mohli jezdit kamkoli? A jak by to bylo s obchodem? Kolik firem by asi tak zkrachovalo? Kolik nezaměstnaných? A mohli by se ještě vracet ti, kteří jsou někde venku v tom nebezpečném světě? A jak bychom si tady asi vládli? Jak bychom to tady vedli v odloučení, kdo by se tu čeho všeho zmocnil? A v neposlední řadě, jak bychom se tak sami vypořádali s vlastními šílenci, jež máme evidentně taky?
Už se mě neptej, milá moje, nevím. Nevím ani, jestli se vůbec dá poměřit, kolik jeden cizí pomatenec vyrobí pomatenců domácích. Ale přesto věřím, my to zvládnem, jsme kulturní národ, historicky jsme byli vždy součástí Evropy, jejích světlých i temných momentů.
Ale zamknu pořádně, neboj.
Zuzana Palečková
A proč?
Hlídám dva malé vnuky, takže tisíc otázek, začínajících věčným proč, mě za den spolehlivě uondá. Jenže jsem zjistila, že já sama se až nezdravě často ptám taky tak...
Zuzana Palečková
Obyčejný covidový den
Tak jsem se během covidové pandemie zase ochytřila o další termín - adiktologická poradna. Nikdy jsem neuvažovala o využití těchto služeb, ale při shlédnutí posledních zpráv jsem pochopila, že už je možná načase
Zuzana Palečková
Mělo to smysl!
Zachránit se za cenu popření sebe sama anebo umřít v pravdě? Dává to ještě dneska smysl? Ano, dává! Každý národ, který si váží své svobody, si připomíná své mrtvé!
Zuzana Palečková
Balkán? Balkán!
Někdy nad něčím nebo nad někým ohrnujeme nos a vůbec si neuvědomujeme, že to i nám zvoní hrana a že my sami se topíme v tom samém marasmu. Tak bůh s námi se všemi!
Zuzana Palečková
Co by kdyby
Asi nejsem sama, kdo usilovně přemýšlí nad tím, co nás to postihlo a proč. Jestli to náhodou není varování našemu plemeni, že se tu už roztahujeme přespříliš. A jaká bude naše odpověď? Vezmeme rozum do hrsti?
Zuzana Palečková
Zase jsem to zvorala, ale manžel to snad napraví
Doba koronavirová přináší spoustu problémů a těžkostí, mezi ty méně závažné patří přerostlé hřívy obyvatelstva. Naše rodina na to vyzrála, ovšem až na slabší kusy...
Zuzana Palečková
S Čínou na věčné časy
a nikdy jinak! Že vás trochu mrazí? Tak to mě taky. Jako malé mně to vysvětloval táta, jenže teď už to nechápeme ani jeden.
Zuzana Palečková
Až ten koronavínus odejde a karanenta zmizí
Nejsme sami, plácáme se v tom napříč kontinenty. Jen ta rána bývají někdy dost trudná. Avšak když si jeden pěkně popovídá sám se sebou, může se nakonec i zasmát.
Zuzana Palečková
Další volba za námi
Nejsou lidi, zdálo by se, a proto se musí povolat zálohy. Lidi by byli, jen zdravého rozumu se nějak nedostává.
Zuzana Palečková
Je dobře, že existuje naděje
Nikdy mě čistě ženské sedánky nelákaly. Společnost bez mužů? Nic pro mě! A najednou jsem se ocitla na dámské sešlosti a bylo to skvělé. Zejména proto, že dámy pozvaly Pavlu Gomba. A pak se děly věci!
Zuzana Palečková
Asociální demokracie
Vždy jsem si myslela, že sociální demokracie je strana, která by v parlamentu rozhodně být měla, minimálně kvůli vyváženosti. Už si to nemyslím.
Zuzana Palečková
Musí být zle, aby bylo dobře?
Co to v nás je, že se k sobě za krize chováme skvěle a jakmile nastane blahobyt, jsme člověk člověku vlkem?
Zuzana Palečková
Stávkovat měli i rodiče
Školství není jenom věc učitelů a nejde jenom o platy. Jde o nás všechny, o budoucnost naší země. Všechny by nás to mělo zajímat, rodiče, prarodiče, ale i bezdětné. Jenže moc nezajímá.
Zuzana Palečková
Hrana zvoní všem?
Pěkně jsme si pobyt v Montrealu užili. Pohostinné město plné restaurací, barů, všude v ulicích rozjaření lidé, kteří ještě užívají poslední záchvěvy léta než udeří dlouhá krutá zima. Ne všude ve světě však vládne taková pohoda.
Zuzana Palečková
Imperialismus včera a dnes
Někdy se na nás dějiny usmívají, někdy mračí a někdy se řehtají na celé kolo. A teď mám dojem, že se jenom zlomyslně šklebí.
Zuzana Palečková
Filipova starost o vepřové
Stal se zločin! Zrušili vepřín! Sice je to už trochu dýl, celá aféra malinko vyčpěla a produkce vepřového je uspokojivá, leč s čísly lze kouzlit A ti dávno mrtví? Koho ještě dnes zajímají? Avšak ty klesající preference!.
Zuzana Palečková
Měla raději zazpívat
Paní Eva Urbanová, jedna z našich nejznámějších operních div, poskytla Seznamu poměrně obsáhlý rozhovor. Má prý velkou starost o "českou věc" v Národním divadle. Co taková česká věc vlastně obnáší, jsme se však nedozvěděli.
Zuzana Palečková
Pískoviště
To je pořád: "Dej mi tu lopatku!" "Nedám!" "Dej ji sem! Jestli mi jí nedáš, tak s tebou nebudu kamarádit a Evička taky ne!" Jenže Evička klidně s uzurpátorem kamarádí. Je to k vzteku, je to k breku. Nepřipomíná vám to něco?
Zuzana Palečková
Vážená Okurková sezóno!
Taková banální, nudná věc! Tak všední! A přitom známka dobrého zdraví společnosti. Nám se však nedostává, kolikátou sezónu už?
Zuzana Palečková
Půjdu
Moc tomu nerozumím. Před volbami jsem úctyhodná občanka, po jejímž hlasu je sháňka, ale když se mi pak něco nelíbí, jsem pomatená naiva, co věří bludům. Asi nás na Letné bude víc... .
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 159
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 960x